Dostává se ANO Andreje Babiše na sestupnou dráhu? Stává se z tygra štěkající pes? Podle průzkumu agentury Kantar TNS (model zveřejnila Česká televize) v poslední době hnutí ztrácí na oblibě, naměřili mu jen 27 procentních bodů. Po říjnových volbách v roce 2017 preference ANO spíše rostly, letos v březnu se to ale zlomilo, a nyní se hnutí podle Kantaru ocitlo o 2,5 procentního bodu pod loňským výsledkem. Žádná sláva.
Mění se taky obliba ODS, podle průzkumu by získala 16 procent hlasů, o 4,5 procentního bodu více než loni v říjnu. Podobně Piráti, i ti mají víc než ve volbách, nyní o 3,5 procentního bodu (14,5 podle Kantaru). Zároveň o něco kleslo Okamurovo SPD (9) a zhruba na svých se drží komunisté (7,5, bídný výsledek tedy zůstává, nelepší se ani nabídkou, že rudí podrží vládu miliardáře Babiše).
Proč obliba ANO od března mírně klesá? Proč naopak nestoupá? Babiš přece vládne a tvrdí, že důvěru sněmovny nepotřebuje, maká pro blaho lidu a státu i bez ní. Má to, co tolik chtěl, sestavil si (s Milošem Zemanem) svoji jednodruhovou, menšinovou vládu, může předvádět svoje úžasné manažerské schopnosti, jak funguje "vláda jako firma", může ukazovat, že "není jako politici", ale lepší.
Potíž, nyní zcela viditelná, tkví v tom, že on je stejný jako politici, od svých předchůdců se zásadně liší jen v tom, že "slibotechnu" rozpumpoval nikoli na sto, ale na deset tisíc procent. Kudy chodí a jezdí, tudy slibuje desetimiliony i miliardy, jenomže zároveň ty sliby už teď váznou (viz kupříkladu pozdržené slevy na dráhu pro studenty a důchodce).
Ono nelišení se od politiků voliči vidí i na vyjednávání podpory pro vládu. Babiš se nebyl s to dohodnout s ODS, jedná usilovně s komunisty, vyvádí je z nepřijatelnosti, a s losery z ČSSD, na které dštil oheň a síru. Musí potupně čekat, jak dopadne referendum v této zdecimované straně. K tomu tichá, leč viditelná spolupráce s Okamurovou SPD. Najednou v tom premiér Babiš lítá jako úplně obyčejný český politik, kterým se přece nikdy nechtěl stát.
A k tomu to jeho slavné "řídit stát jako firmu", znělo to pro mnohé voliče moc pěkně, ale nějak se to ne a ne naplnit, navíc ve které firmě se slibuje, slibuje, slibuje a nic víc? A ve které firmě se demonstruje proti vedení?
Ach, ty demošky!
Další prvek, který se může Babišovým voličům zajídat? Předseda vlády je viditelně v rukou Miloše Zemana, tenhle suverén, mistr světa, který si se vším poradí, je na prezidentovi velmi silně závislý, Zemana "jako firmu" rozhodně nešéfuje, spíš naopak, sám je šéfován.
Ještě jeden důkaz, že se z Babiše a ANO stává normální politická strana. Hnutí není tak jednotné jako dřív. I v něm se už najdou hodně odlišné proudy. Ta parta se láme na vztahu ke komunistům, ale ještě víc na vztahu k Okamurovu SPD. Spojování se s touto stranou je už pro některé moc, stejně jako některé Zemanovy kroky (okolo novičoku třeba). To jsou asi důvody, proč odchází Martin Stropnický a Robert Pelikán, známé tváře strany, které ale jiné hvězdy nenahrazují.
Do ANO se naopak vrací exministr financí Ivan Pilný; proč? Vadí mu, a není sám, přílišný populismus Babiše, slibovací PR mašina.
Tím výčet potíží ANO nekončí. Ukázalo se, že Babišovo hnutí nezvládlo Prahu. Primátorka Adriana Krnáčová propadla, a s ní logicky propadl i Babiš (on je ANO). V Praze jeho hnutí v minulých volbách vyhrálo a v koalici vládlo. Hlavní město s rozpadajícími se mosty a tisíci uzávěr se tak stalo smutným předobrazem vládnutí ANO v celé zemi.
ANO od počátku stálo na protikorupčním étosu (zatočíme s korupcí), Babiš a spol. chtěli narušit podnikatelsko-politické vazby v zemi, tedy různá nefér napojení byznysu především na ODS a ČSSD. Tyhle vazby, tyto "penězovody", zřejmě zčásti skončily, ale že by nějak ubylo korupce, to podnikatelé zřejmě necítí.
Další malér, demonstrace proti Babišovi coby trestně stíhanému premiérovi, který spolupracoval s StB. Tyto akce organizují studenti v hlavním městě i po celé republice. Babiš jejich význam bagatelizuje, ale zároveň je ostře vnímá. Vzpomeňme si na kauzu komunistické mlátičky, poslance KSČM Zdeňka Ondráčka, který byl zvolen do čela komise pro kontrolu GIBS. Ondráček nakonec sám na post rezignoval, ale odhodlal se k tomu až poté, co od něj dal Babiš ruce pryč po velké demonstraci na Václavském náměstí v Praze.
Podobný scénář se může opakovat kdykoli a premiér to ví. Velké protesty by jistě vyvolalo, kdyby menšinovou vládu mělo podpořit SPD Tomia Okamury, impulzem se však mohou stát i jiné události, jež ohrožují českou demokracii.
Na otázku, zda už ANO jede po tobogánu dolů, neznáme přesnou odpověď, třeba sledujeme jen několikaměsíční výkyv. Víme však s jistotou, že se Babiš časem na sestupnou dráhu dostane. Žádná slibotechna nedokáže voliče dlouhodobě uspokojit.
