Loni na konci října (20.-21.) jsme volili do sněmovny. Na novou vládu s důvěrou čekáme osm měsíců, rekord. Architekty vlády bez důvěry z loňského prosince i dalšího sestavovaného kabinetu jsou Miloš Zeman, Andrej Babiš a nyní ještě Jan Hamáček (ČSSD) a Vojtěch Filip (KSČM). V záloze vždy připraven Tomio Okamura (SPD). Kdyby žil, Václav Havel by nestačil zírat a založil by honem Chartu 18.
Osm měsíců bez plnohodnotné nové vlády, jeden pokus zbůhdarma vyhozený do koše, nový přístup prezidenta, který po Babišovi nevyžadoval a nevyžaduje záruku 101 poslaneckých hlasů, protože se buduje i jeho vláda.
Novým momentem se stalo referendum ČSSD, jež odsouhlasilo "svatbu" s ANO a pět konkrétních nominandů za sociální demokracii. (V dopise předsedy Hamáčka straníkům jména uvedena nejsou, avšak předsednictvo strany si PŘED referendem jejich zveřejnění odsouhlasilo.)
Pokud by tedy kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche (nešťastně vybraná postava kvůli své pražské minulosti) neprošel, referendum se stane pochybným, pražská organizace strany může říct, že by byla hlasovala jinak. Nejen ona. Referendum prostě vůbec nevypadá jako všelék.
Čím se vyznačuje nový kabinet Andreje Babiše? Odcházejí dvě částečně svébytné postavy, Martin Stropnický opouští ministerstvo zahraničí, Robert Pelikán spravedlnost. Oba jednali jako západní politici (ač měli osobní slabost či nekritický obdiv pro Babiše). Oba měli svoji hranici, kterou by nepřekročili, byla jí právě jejich jasně demokratická orientace.
Nejvarovnější moment nové vlády? Nikdo jako Stropnický či Pelikán v ní zřejmě nezasedne. Zbudou jen babišovci a zemanovci (ministrem zemědělství se má stát Miroslav Toman), lidé, kteří pro demokracii nedýchají. Situace, jako bylo vyhoštění tří ruských špionů skrytých pod diplomatickou imunitu nebo vydání hackera Nikulina do USA, mohou příště vypadat úplně jinak…
Nepřehlédnutelný moment Babišovy vlády: rozklad sociální demokracie. Už neslyšíme o socdem hodnotách jako solidarita se slabými, ty strana zabalila dávno, jde o rozklad osobnostní. Hamáček působí jako odvar z kopřiv, Zimola někde v pozadí číhá na předsednické křeslo, v důležitých momentech stranu nepodrží, ba naopak (viz kauza Poche).
Pohřeb listopadu 1989
Fascinuje, jak se donedávna tuzemská nejsilnější či druhá nejsilnější partaj propadla do bezradnosti (co jiného bylo ono referendum než strach vedení nést odpovědnost), bezvýznamnosti a nulové ideovosti. Zabalili hodnoty i postoje. (S trestně stíhaným premiérem do vlády ne? Ha ha ha.)
Klíčovým jevem nově vznikajícího kabinetu se stala resuscitace komunistů, jež probíhá ruku v ruce s pohřbením étosu listopadu 1989. Ještě platí Bohumínské usnesení ČSSD (zákaz spolupráce s komunisty na vládní úrovni), a co má být? Čo bolo, to bolo…
Jedním z hybatelů nové vlády, jedním z jejích garantů se stal Vojtěch Filip, jemuž StB dala krycí jméno Falmer (Babišovi dala krycí jméno Bureš). Toto je také novum, vláda držící na dvou lidech spjatých s StB.
Obrovský vliv na vládu neodpovídající parlamentnímu systému uplatňuje prezident, což až tak nové není. Nové je, že Zeman jinak suverénního Babiše ovládá. Viz kauza Poche, kdy se premiér šupem, poslušně postavil na stranu Hradu, viz Babišovo zkroušení, když od Zemana dostal výtopek za vyhoštěné ruské špiony a za Nikulina.
Vzniká vláda poloprezidentského systému (víme, že Hamáček, ale dost možná ani Babiš, do vlády člověka typu Miroslava Tomana nechtěl), vláda Zemana a Babiše.
Další jev: předseda ANO, miliardář, který své podniky a vztah k nim zakryl převedením do svěřenského fondu, dál pod ANO drží ministerstvo financí, dál pokračuje střet zájmů a připravme se na to, že za tři roky časopis Forbes oznámí další nepřehlédnutelné rozmnožení Babišova majetku (a vo to gou, ne?).
Rodí se vláda slibovačka, ne kabinet, který vyřeší zásadní problémy jako sucho, katastrofu lesů, rostoucí malér v sociálně vyloučených oblastech, nedostatek pracovních sil na českém trhu práce, předražené bydlení a hlavně nekončící roztržení české společnosti.
Někoho by mohlo uklidnit, že manažer Babiš zařídí aspoň ty dálnice, když o nich stále mluví. Omyl. Jeho hnutí za ně odpovídalo v minulé vládě a ministr Ťok předvedl parádní neschopnost. Stal se mistrem uzavírek, zúžení a zácp, podobně jako se pražská primátorka Krnáčová stala mistryní padajících mostů. Bude líp, ale bohužel jen Agrofertu.
