Prezident Miloš Zeman ve středu jmenoval druhou vládu Andreje Babiše. Jmenoval kompletní vládu, nevidíme v ní žádnou díru, ačkoliv tam ta díra zeje. Na místo ministra zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD) byl ministrem vnitra i zahraničí jmenován předseda ČSSD Jan Hamáček.
Babiš tedy ustoupil, stáhl ohon, nakonec nenavrhl Pocheho, jinak by Zeman nemohl jmenovat Hamáčka do čela dvou resortů. Šéf ANO oslabil nejen svoji pozici, jež je v parlamentní formě vlády velmi silná, prezident de facto musí jmenovat ministry, on slabošsky oslabil i pozici budoucích premiérů, neboť z jeho slabosti se stává zvyk.
Vzpomeňme na premiéra Bohuslava Sobotku, který byl považován za "slabého", a přece prosadil odvolání ministra financí Babiše proti vůli Zemana. S údivem vidíme, že "silný Babiš" je slabší a bezzubější než "slabý Sobotka". Poučné.
Vzpomeňme, jak Zeman (marně) školil Sobotku hůlkou. A připomeňme, že loni v srpnu dostal prezident při setkání s hejtmany na zámku v Lánech "hůl na nového premiéra od Asociace krajů ČR". Předala mu ji předsedkyně asociace, hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová (ANO). Hůl je kouzelná, Zeman ji ani nemusí vytahovat a Babiš skáče, jak on píská.
Mnohokrát bylo zmíněno, že prezident vládu jmenoval v den výročí popravy Milady Horákové (Den památky obětem komunistického režimu) a že je to vláda, kterou mají komunisté podržet. Ani slovo o tom výročí od hlavy státu či premiéra. Není divu, ale je to strašné. (Navíc nevíme, jestli to datum Hrad nevybral úmyslně.)
Zeman po jmenování mluvil stručně jak tweet, neřekl nic, co by stálo za zopakování. Na diváka to působilo divně, jako by jak prezident, tak ostatní přítomní cítili: tohle není kabinet, který Česko potřebuje.
Babiš slabší než Sobotka
Babiš řekl: "Tato země má potenciál. My máme na to, abychom se vrátili na špičku Evropy, kde jsme byli za Masaryka." To vykládal, už u své první vlády, jež nepředvedla nic, jen personální čistky a na obraně se podařilo zastavit armádní zakázky a přichystat tak novému ministrovi stres, ne-li past.
Když člověk vidí ty tváře, návrat na špičku Evropy zní jako delirické blouznění. Paradoxem těch slov je fakt, že tato vláda de facto nemá šéfdiplomata, který by s Evropskou unií komunikoval. Zeman řekl, že 11. července půjde do sněmovny, aby "podpořil naši vládu", což sedí, je to vláda jeho, Babiše a šéfa komunistů Vojtěch Filipa.
Zemana v EU neberou, Filip a KSČM mají sen, jak nás vyženou z EU i NATO, ministři představují druhou až třetí ligu, Babiš nemá vyřešen problém s Čapím hnízdem a číhají na něj další maléry. Jak s tímhle dosáhne špice Evropy? Ne ne, my klesáme ke dnu západní Evropy, a to v době, kdy země zažívá konjunkturu.
Jak to dopadne s ministerstvem zahraničí? Už dopadlo, máme tam jakoministra (vnitro a zamini dohromady řídit nelze). Poche se zřejmě stane náměstkem a bude jezdit po světě místo Hamáčka. Fake situace, fake ministr. Máme vládu s kazem, s velkou vadou na vysoce senzitivním místě, jsme maximálně závislí na EU, ale nemáme regulérního ministra zahraničí. Proč? Prezident Zemanistánu, kterého špičky unie neberou, si dupl.
Co říci o vládě pozitivního? Premiér nezpochybňuje naše členství v NATO (pokud nevnímáme výběr Karly Šlechtové a Lubomíra Metnara na vedení obrany jako ránu pod pás našemu pobytu v alianci). Veřejně taky tvrdí, že EU ano, jen ty uprchlíky ne. Jenže Babiš se nachází v nepříjemné pozici - ani jeho v Bruselu neberou. A bez Martina Stropnického i bez Pavla Teličky už nemá nikoho, kdo by mu smysl EU připomínal.
S NATO to také není až tak jasné, když má vládu podpořit KSČM, jež usiluje o to, abychom ze Severoatlantické aliance vystoupili.
Vláda ještě nemá důvěru. Neměla by ji dostat, nezaslouží si ji. Pro nemálo sociálních demokratů bude problém pro ni zvednout ruku. Podobně těžké to bude pro část poslanců ANO, ty ale Babiš nejspíš zmasíruje. Důvěru takováto vláda s kazem, vláda bez osobností, nemá vůbec jistou.
