Rok s Petrem Fialou: proč a jak prohrál volby a pustil k moci Babiše s Okamurou

Po celý rok 2025 jsem se snažit mapovat politiku premiéra a předsedy ODS Petra Fialy, který věřil, že jako první povládne dvě volební období za sebou. Měl jsem možnost občas mu položit otázky, jezdil jsem se podívat na jeho předvolební setkávání s příznivci i kritiky. A ve vánočním čase jsem přemýšlel nad tím, proč pro něj tento rok končí neúspěchem, po kterém opět začíná vládnout Andrej Babiš.

Letos v prosinci, v den výměny vlády Petra Fialy za vládu Andreje Babiše, jsem si nebyl jistý, kam mám přesně vyrazit. Vždy mi jde při práci novináře o to, abych toho mohl co nejvíce zachytit a zároveň oslovit politiky, takže jsem nejdříve vyběhl na Pražský hrad. Jenže tam jsem zjistil, že po jmenování vlády prezidentem nebude šance položit otázky, takže jsem seběhl do budovy Úřadu vlády, kde mělo dojít k faktickému předání moci.

Dobře jsem udělal. Shodou náhod jsem stál jen o krok od místa, kde končící premiér Fiala vítal Babiše a další členy nové vlády s podanou rukou a v případě žen i s kyticí. Mimořádná chvíle pro naši českou demokracii! Poklidné střídání moci, kdy si političtí konkurenti podávají ruce.

Premiér Petr Fiala předává moc předsedovi ANO Andreji Babišovi a jeho vládě.

Sledoval jsem přitom nejvíce ze všech Petra Fialu. Kolikrát jsem jen od něj slyšel během roku, že ve volbách zvítězí, protože se bojí, jak by Česko dopadlo pod vedením Babiše? Určitě to pro něj nebyly jednoduché chvíle, když musel právě Babišovi vyklízet nejen svou kancelář. Co asi prožíval? Na co hlavně myslel? Kde viděl příčiny své prohry v souboji s Babišem a dalšími?

Přemýšlel jsem nad těmito otázkami přímo na onom Úřadu vlády, o chvíli později na tiskové konferenci, kdy jsem se Petra Fialy na toto zeptal, a následně i doma o volných vánočních dnech. Jak je to možné, že jeho vládnutí skončilo předáním kyticí i moci úhlavním oponentům, před kterými měsíce a roky varoval? Jak je možné, že do opozice odchází s ním i jeho ODS, která dlouhé roky čekala na návrat k vládnutí, a pak o něj po čtyřech letech zase přišla? V hlavě mi běžel celý uplynulý rok, kdy jsem byl Petru Fialovi i Andreji Babišovi poměrně nablízku.

Už samotný začátek roku 2025 v mnohém naznačil, jak bude vypadat česká politika až do říjnových sněmovních voleb. Je polovina ledna, první schůze sněmovny v tomto roce, a já z balkonu jednacího sálu sleduji, jak si jako první bere slovo Andreji Babiš.

„Vážené poslankyně, vážení poslanci a hlavně vážení spoluobčané, dnes jsme se tady opět sešli, abychom jednali o zvýšení platů pro zcela neschopného premiéra Fialu a jeho stejně neschopnou vládu,“ začíná své vystoupení, na které navazuje vystoupení řady dalších opozičních poslanců a poslankyň. Deset měsíců před volbami ve sněmovní debatě dominují, podrobují vládu drtivé kritice, aniž by z vládní většiny 108 poslanců někdo této kritice oponoval.

Kolikrát jsem tento obrázek viděl v roce 2024, stejně jako po celou dobu vládnutí Fialovy vlády od konce roku 2021? Přestože vládnoucí koalice už v roce 2022 přiznávala, že velmi častá vystoupení až na hranici obstrukcí jí neumožňují ve sněmovně prosazovat naplno program vlády, neudělala nic pro změnu tohoto stavu. A to ani přesto, že řada vládních poslanců volala po úpravě jednacího řádu sněmovny. Když si zpětně procházím své články z letech 2021 až 2025, hned několikrát jsem tyto stesky vládních poslanců popisoval.

Premiér Petr Fiala během této doby, podobně jako v prvních měsících roku 2025 lidem vysvětloval, že bojuje za to, aby Česko udržel na Západě, chlubil se tím, jak země získává stále větší energetickou nezávislost na Rusku, nebo že se vládě daří snižovat schodek státního rozpočtu, ale ve veřejném prostoru dominoval Babiš a jeho ANO. Díky „obsazení“ sněmovny a dominanci i na sociálních sítích převládala jejich ostrá kritika vlády, což se odráželo i v průzkumech veřejného mínění. Jednoznačně favorizovaly jako vítěze voleb ANO.

Babiš a Havlíček už jeli kampaň naplno

Ani mezi vládními poslanci nepotkávám moc jedinců, kteří by si mysleli, že by ANO volby nevyhrálo. V polovině února ale z čista jasna vzniká občanská iniciativa na podporu premiéra Fialy v jeho rodném Brně a někteří jeho příznivci doufají, že toto by mohlo přinést obrat ve volebním souboji. Píši o lidech z této iniciativy článek a slyším od nich, že sám Fialův tým jejich aktivitu velmi přivítal, protože právě teď potřebují pozitivní impuls a oživení kampaně před volbami.

Jedu se podívat i do Zlína, kde je po Brně druhé setkání příznivců premiéra za jeho osobní účasti a odnáším si několik poznatků. Ano, nepochybně má Petr Fiala příznivce, ale sami Zlíňané mi říkají, že nebylo jednoduché sehnat lidi na toto setkání, protože i voliči ODS mají k vládě řadu kritických připomínek. Jeden takový je na tomto setkání, manažer významné firmy v regionu se Fialy ptá, proč vláda nenaslouchá mnohem více podnikatelům –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ svým voličům.

Premiér mu podrobně a klidně odpovídá, ale já si z jeho slov nejsem jistý, jestli vnímá, jaká atmosféra v zemi je. Tedy, že spousta lidí cítí zhoršení své životní úrovně kvůli výraznému zdražování. A nejen, jestli to vnímá předseda vlády, ale také další vládní politici, kteří se v březnu radují z toho, že konečně prosadili parlamentem zvýšení poplatků České televizi a Českému rozhlasu. Oni věří, že tak zajistili nezávislost těchto veřejnoprávních médií na politicích, jenže mnozí voliči to považují jen za další tahání peněz z jejich kapes.

Je jaro a Babiš už jede naplno volební kampaň. Vyrážím se na ni podívat a na vlastní oči vidím, že mu velmi dobře funguje. Navzdory příznivcům vlády na sociálních sítích, kteří se Babišovi vysmívají a podceňují ho, lidé na Babiše chodí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a zdaleka to nejsou jenom senioři. Kromě toho se věnuje v barvách ANO dlouhodobě kampani v Praze Karel Havlíček a logicky tak vzrůstá v ODS nervozita z volební porážky.

Ptám se na to Petra Fialy, zda přece jen není neklidný i on, ale slyším naprosto sebevědomou odpověď. „Vůbec mě to neznepokojuje. Ve volbách platí to, co platí, když běžíte nějaký závod. Můžete většinu závodu vést, ale počítá se to, kdo je první v cíli. Já jsem v politice zkušený vytrvalostní běžec a vím, že se nesmí přepálit začátek. Počkejme v klidu, všechno přijde, zopakujeme vítězství,“ prohlašuje rozhodně.

Z kuloárových rozhovorů s politiky ODS i koalice Spolu ovšem vím, že jeho klid nesdílí. Nikdo z nich však nechce promluvit veřejně pod svým jménem. Jedinou výjimkou je hejtman Jihočeského kraje tehdy ještě za ODS Martin Kuba, který mi vysvětluje, jak v širším vedení ODS, ve výkonné radě, je téměř jediný, kdo varuje před těžkou volební porážkou.

„Pokud někdo uvažuje, že by šlo hnutí ANO ohrozit, což já považuji za hodně nepravděpodobné, tak je třeba odvést obrovskou volební kampaň,“ upozorňuje. Až později se dozvídám, že Kuba byl skutečně jediný, kdo projevil nějaký nesouhlasný názor na této výkonné radě, jinak nebylo zvykem vést na ní nějakou větší polemiku a debatu.

Fiala s Pazderkovou poprvé na scéně

Koncem března zahajuje premiér kontaktní kampaň, ale je to takový opatrný začátek. Jde se projít na pražský Anděl, kde je obklopený ochrankou a členy ODS, lidovců a TOP 09, takže moc „normálních“ voličů se k němu nedostane.

Přesto zachytím například vděčnou ženu z Ukrajiny, která mu se slzami v očích děkuje za pomoc její zemi i uprchlíkům. Je to milé, jenže dobře vím, že když jedu na venkov, tak vidím, jak se v Česku stále více zvedají protiukrajinské nálady, které výrazně rozdmýchává opozice. Uprchlíky, z nichž mnozí pracují, vykresluje například jako pasivní příjemce sociálních dávek či součást organizovaného zločinu.

Začátek května je pro mě důkazem předvolební pasivity ODS. Zatímco ANO s Babišem dál zvyšuje intenzitu kampaně, ODS například na 1. máje nepořádá žádnou akci. Petřín, který měla roky předtím obsazený a její voliči tam byli zvyklí chodit, je osiřelý. Volám do ústředí strany a dozvídám se, že strana se letos rozhodla Petřín vynechat, ale že má promyšlenou strategii, kde a jak osloví veřejnost v dalších týdnech a měsících.

V polovině května přichází konečně první velký „zářez“ Petra Fialy. Jedu se podívat do Jihlavy, kde má první zastavení jeho roadshow s názvem „Teď jde o všechno“ společně s herečkou Ivou Pazderkovou. Sál kina je narvaný návštěvníky, premiér odpovídá na otázky přítomných, Pazderková vše docela zdařile moderuje a pomáhá vytvářet uvolněnou atmosféru. Fiala si vede zdatně, do konce května navštěvuje ještě další čtyři města a média začíná poprvé opatrně připouštět, že by ještě mohl Babišovi zkomplikovat cestu k vítězství a vládnutí.

Jenže předposlední květnový den vypuká bitcoinová aféra, která naděje na vládnutí rychle zabíjí. Média jsou plná zpráv a pochybností nad chováním ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který za aférou stojí. Fiala sice dosáhne jeho rezignace, ale jinak se snaží vytvořit atmosféru, jestli za vším nejsou nějaké temné síly. Média jsou plná drtivé kritiky, k tomu opozice v červnu vyvolává hlasování o nedůvěře vládě. Na její odvolání nemá dost hlasů, ale přitáhne na několik dní pozornost veřejnost i médií, což je její hlavní cíl.

Přichází horký letní červenec, kdy zažívám Petra Fialu ve zcela nové roli. Ve Veselí nad Moravou zahajuje další část kampaně, která je poprvé skutečně kontaktní a náročná. Musí se postavit tváří tvář nejen příznivcům, ale také kritikům, kteří začínají jeho akce vyhledávat. K překvapení mnohých se Fiala nebojí tyto debaty vést, i s kritiky se snaží věcně mluvit a v některých případech je dokonce vyzývá, aby za ním přišli blíž a řekli mu své názory. Sklízí za to pochvalu a uznání od větší části komentátorů i veřejnosti.

Jenže na začátku srpna tuto sérii kontaktních kampaní přerušuje a odjíždí na dovolenou. Je to v době, kdy jeho hlavní rival Babiš naopak ještě zvyšuje četnost setkání s voliči. Opět se tedy vydávám za ním a napočítám v jeden den i sedm zastavení v různých obcích. Všude je o něj zájem, a to i v dopoledních hodinách, kdy moc lidí doma není.

Jaký to rozdíl oproti akcím vládních stran, o které není žádný výrazný zájem. Když se jdu podívat například i na setkání s voliči v Praze –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ baště ODS, vidím, že zájem lidí je malý. A to i tehdy, když je avizovaná účast ministryně obrany Jany Černochové či ministra zahraničí Jana Lipavského. Pravou předvolební náladu cítím jedině tak na kampani mladých členů ODS, KDU-ČSL a TOP 09, kteří nakonec ve volbách v několika případech porazí stranické matadory. Vůbec mě to nepřekvapuje.

Po dovolené mocný –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale marný –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ finiš

Fiala se vrací z dovolené v druhé polovině srpna a 20. srpna zahajuje finální část své kampaně. Ptám se ho, jestli bylo správné odjet na dovolenou v tak zásadních dnech před volbami a dočkám se dosti razantní odpovědi. „Každý člověk na světě potřebuje dovolenou. A je správné si ji vzít. Já na rozdíl od Andreje Babiše nejezdím nakupovat do Milána v pátek, kdy mám sedět v Poslanecké sněmovně a hlasuje se o zákonech,“ odpovídá mi na dotaz, za který to schytám hned od několika členů vlády.

Premiér odpočinek nepochybně potřeboval, jeho pracovní tempo jako šéfa vlády bylo skutečně velké, měl pravdu i v tom, že Babiš toho ve sněmovně moc neudělal. Mám ale pochybnosti o tom, jestli měl odjíždět, nebo aspoň si udělat kratší dovolenou, zvláště když celkově kampaň jeho koalice v té době působila hodně odpočinkově. Každopádně Babiš i další zástupci ANO využili této situace k tomu, že dál jezdili za voliči. Což zachytila média v mnoha článcích, ze kterých ANO vyšlo lépe než Fialova koalice Spolu.

Ke konci kampaně jsem už zblízka sledoval, jak Petr Fiala rozjel skutečně velké kolečko předvolebních setkání s voliči, za které sklízel uznání nejen spolustraníků, ale také mnoha voličů i komentátorů. Občas jsem stál přímo u něho, abych mohl slyšet, co mu lidé říkají, a mnozí mu skutečně vyjadřovali silnou podporu a poděkování za roky vládnutí. Kampaň ale už jeli nadoraz také všichni další politici, takže v průzkumech zůstávala převaha hnutí ANO takřka neměnná.

V den vyhlášení voleb jsem byl ve štábu Spolu, kde od začátku bylo zřejmé, že s úspěchem téměř nikdo nepočítá. Jak bývá v případě proher obvyklé, zklamaní politici se objevili mezi námi novináři jen na chvíli, premiér Fiala odpověděl na několik otázek a potom jsme ho už neviděli. Ve zbývajících týdnech do konce roku jsem se snažil usednout s ním k rozhovoru o dění v celém roce, ale nepodařilo se mi to. V říjnu a listopadu vzkazoval, že se chce po prohraných volbách soustředit na zbytek vládnutí, v prosinci poskytl tři rozhovory konkurenci. A mimochodem, při odchodu z funkce sepsal zprávu o stavu země, která podle mě neprávem zapadla, stojí za přečtení.

Pokud jde o rozhovory, jsou zajímavé, ale nejde si z nich udělat nějaké větší závěry, co všechno mu běží hlavou a především, kde viděl hlavní příčiny prohry. Jako obvykle zdůrazňuje především to, co považuje za své úspěchy a pochybení přiznává minimum. „Měl jsem více jezdit za lidmi,“ řekl v rozhovorech, ale hned vzápětí dodával, že to stejně nemohl udělat, protože by tím zanedbával řízení vlády. Nezbývá mi tak než čekat, jestli nekývne na podrobnější povídání v budoucnosti.