Stoupne nezaměstnanost? Firmy vysílají varovné signály

Nezaměstnanost v České republice na konci října dosáhla 4,6 procenta, čímž dosáhla nejvyšší úrovně za posledních nejméně pět let. I tak je stále nízká v porovnání s průměrem EU, kde podle výzkumu Eurostatu dosahuje šesti procent. Ovšem pokud se dostaneme do reality firem, zjistíme varovné signály. A může za to Německo…

I když v médiích stále převažuje tvrzení, že "nejsou lidi", řada především výrobních podniků prakticky zastavila nábor nových zaměstnanců a personálně se nachází ve stavu "volného driftu". To je u větších zaměstnavatelů výraz pro situaci, kdy se přirozené odchody zaměstnanců například do důchodu či z důvodů stěhování nekompenzují novými nábory.

Proč to? Mnoho našich firem je přímo či nepřímo závislých na německé ekonomice. A ta není v dobrém stavu. Německý hrubý domácí produkt (HDP) stagnuje, po poklesu o 0,3 procenta ve 2. čtvrtletí následoval stejný nárůst ve 3. kvartálu, zatímco indikátor sentimentu dle průzkumu ZEW klesl na 38,5 bodu z 39,5 v říjnu. To příležitostem na naší straně hranice nenapomáhá, protože naše firmy jsou často dodavateli či subdodavateli německého průmyslu.

Ale ani další zprávy z Německa nejsou příznivé. V Berlíně hovoří o tom, že by tamní vláda firmám mohla výrazně pomoci s náklady na energie formou dotací a odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje - což by mohlo energetické náklady tamních firem snížit až o polovinu. To by jejich aktivitu sice povzbudilo, ale těm českým ublížilo. Levnější energie v Německu by mohla přebít levnější pracovní sílu u nás a způsobit, že výrobu, která zatím probíhá v Česku, přesunou německé podniky zpět do vlasti.

To by se mohlo týkat především těch výrobních firem, které mají technickou schopnost vyrábět produkty jak u nás, tak v Německu a současně je jejich provoz náročný na energie. Sem spadá část automotive výrobců, strojírenských firem, ale také společností, které poskytují specializované služby třeba v oblasti logistiky a podpory výroby.

Pak je tady klimatická politika. I když v mediální debatě se často smrskává na otázku spotřebitelských cen, ve skutečnosti je daleko více o zaměstnanosti. A vůbec nejde jen o výrobce automobilů a jejich dodavatele, ale prakticky o celý průmysl. Průmysl je klíčový zaměstnavatel, a aby mohl fungovat, musí plánovat s poměrně velkým předstihem. Což za současných okolností dost dobře nejde.

V rámci firem, které potkáváme, existuje shoda, že ačkoli péče o životní prostředí je samozřejmě nezbytností, klimatické představy a cíle Evropské unie jdou mimo realitu. A protože plánovat je nezbytné s předstihem, plánuje se spíše úpadek než růst. Vinu za to nesou dílem energetické náklady, dílem už zmíněný sentiment, protože i když svět z perspektivy České republiky vypadá jinak než z Německa, strategická rozhodnutí se dělají velmi často právě tam.

Nejspíše si řeknete, že v mém výčtu nejistot chybí bezpečnostní otázky, především ruská válka na Ukrajině. Agresí Ruska vůči svému sousedovi a následným uvalením sankcí došlo pro řadu českých průmyslových společností ke ztrátě odbytiště a obchodních partnerů v Ruské federaci. Tato ztráta byla bolestivá, ale v principu již byla nahrazena jinými trhy.

A co je důležitější, válka - jakkoli je to negativní událost - povzbudila obranný průmysl. Ten v současnosti tvoří přibližně procento tuzemského HDP (podle analýzy, kterou si nechala zpracovat Hospodářská komora ČR k začátku letošního roku), kam vzrostl z přibližně 0,3 procenta dle starších dat.

Když to shrnu, ačkoli situace firem není nijak zlá, nutnost plánovat dopředu společně s nejistotou a nekooperativním chováním států často mimo realitu způsobuje, že nás v nepříliš vzdálené budoucnosti možná čekají o dost těžší časy, než jaké zažíváme dnes. Drobný a pro analytiky stěží vysvětlitelný nárůst nezaměstnanosti může být varováním. A signálem pro politiky, že ten, kdo ve skutečnosti svými daněmi živí jejich ideály, se v budoucnu nemusí mít nejlépe. A tím pádem ani oni.