Vůdce francouzské levice šokoval. Co chce Mélenchon provést s Ruskem a NATO?

Severoatlantická aliance je nástrojem amerického imperialismu, který omezuje francouzskou suverenitu! Tak zdůvodnila hlavní francouzská levicová strana La France insoumise (LFI; Nepoddajná Francie) návrh rezoluce požadující vystoupení Francie z NATO.

Není to jediný šok, který si lídr LFI Jean-Luc Mélenchon připravil. Otevřeně hovoří o nutnosti „vrátit Rusko do evropského koncertu“ a po skončení války na Ukrajině obnovit energetickou spolupráci s Moskvou, včetně plynovodů Nord Stream.

Paradoxně dnes působí v otázkách obrany konzistentněji strana z opačného konce politického spektra – pravicově populistické Národní sdružení, favorit nadcházejících prezidentských voleb. Strana, která byla v minulosti spojována s proruskými postoji, prošla zásadní proměnou.

Současný předseda Jordan Bardella se od dřívějších proruských vazeb strany distancoval a klíčová osoba v pozadí Marine Le Pen (dcera zakladatel strany Jean Marie Le Pena) ostře kritizovala rozhodnutí Donalda Trumpa pozastavit vojenskou pomoc Ukrajině. Otevřeně se přitom postavila na stranu Kyjeva, chválila statečnost ukrajinských vojáků a jednoznačně odsoudila ruskou agresi.

Ondřej Černý

Studoval na francouzském gymnáziu v Táboře a rok strávil na střední škole ve Francii, kde nyní pokračuje ve studiu práv. Býval členem ODS a donedávna i francouzské strany Les Republicains.
„Znám obě Francie – tu s bohatou historií a silnými institucemi i tu s předměstími, kam se někdy bojí vstoupit i policie. Mám Francii rád, považuji ji za svůj druhý domov a navzdory všem problémům ji vnímám jako klíčovou zemi Evropy,“ říká.

Národní sdružení má navíc už od roku 2017 v programu výdaje na obranu ve výši tří procent HDP a v roce 2025 podpořilo navýšení obranného rozpočtu. V ostrém kontrastu s LFI, která na demonstracích mává transparenty s hesly typu „Místo stíhaček sociální dávky“.

Komunální volby: odzbrojit policii, zrušit kamery

Letos se ve Francii konají komunální volby - a zde se program Nepoddajné Francie stává ještě problematičtějším. Kandidáti LFI otevřeně prosazují odzbrojení městské policie, zrušení kamerových systémů na veřejných místech nebo omezení pravomocí bezpečnostních složek. To vše v zemi, která dlouhodobě čelí vysoké kriminalitě, násilným nepokojům a islamistickému terorismu.

Zásadní pozornost vzbudily také závěry parlamentní vyšetřovací komise Národního shromáždění, která letos v lednu konstatovala existenci vazeb mezi částí struktur Nepoddajné Francie a islamistickými kruhy. Komise ve své zprávě uvedla, že se tyto vazby projevují zejména prostřednictvím lokálních politických aliancí, společných mobilizací při demonstracích a dlouhodobého přebírání rétoriky radikálních islamistických aktérů.

Zároveň komise upozornila na systematické selhávání LFI v jasném a jednoznačném vymezování se vůči nábožensky motivovanému násilí.

Dlouhá francouzská tradice

Mélenchonovy postoje ovšem nevznikají ve vzduchoprázdnu. Francie má k Rusku historicky blízký vztah a je jedno, zda byl v čele země prezident z pravé nebo levé strany politického spektra. Charles de Gaulle v 60. letech budoval strategický dialog s Moskvou, François Mitterrand měl ve vládě komunisty a Jacques Chirac udržoval osobní vztahy s Vladimirem Putinem.

Tato tradice „francouzské výjimečnosti“ se dnes vrací v podobě, která je pro Evropu zásadním rizikem. Člověk se ve Francii i nyní opakovaně setkává s překvapivě naivními a romantizujícími představami o Rusku i o komunismu, které jsou ze středoevropské perspektivy obtížně pochopitelné.

Hrozba zleva

Francouzský případ ukazuje, jak velkou systémovou hrozbou je dnes krajní levice, která kombinuje antiamerikanismus, relativizaci ruské agrese, odmítání NATO, podkopávání vnitřní bezpečnosti, toleranci politického násilí a podněcování antisemitismu. Ve státě s jaderným arzenálem, stálým místem v Radě bezpečnosti OSN a klíčovým vlivem na směřování Evropské unie nejde o okrajový problém, ale o evropskou bezpečnostní otázku první kategorie.

Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona se tak stále více jeví jako skutečné politické i bezpečnostní riziko. Centristický blok prezidenta Emmanuela Macrona dlouhodobě oslabuje a po příštích parlamentních volbách lze očekávat, že v Národním shromáždění vykrystalizují dva dominantní politické bloky: jeden vedený krajní levicí kolem Nepoddajné Francie a druhý vedený Národním sdružením.

Právě Národní sdružení dnes zvažuje volit až 54 procent Francouzů. Pod vedením Jordana Bardelly oslovuje nejen své tradiční voliče, ale i část elektorátu a struktur někdejší gaullistické pravice, což by ještě před několika lety působilo jako politická fantazie.