Velikonoční ráno jsem se vzbudil v pět hodin. Probudila mne dělostřelecká palba. Děje se to takto pravidelně už od čtvrtka. Ve středu v podvečer jsem totiž přijel do Kosťantynivky, což je přifrontové město na ukrajinském Donbase. Nejbližší ruské pozice jsou odtud vzdáleny osm kilometrů.
Tohle je Jura. Jura je etnický Rus, ale... Na Donbase nám pomáhal s natáčením v Kosťantynivce, krmil nás a ubytoval. Dům měl poškozený bombardováním, ale byla v něm elektřina, voda a dobří lidé a to nám stačilo. A taky pár tuctů koz a prasat a spousta slepic. Tehdy na Donbase jsem Jurovi a jeho ženě slíbil, že až to v jejich městě bude k nežití, můžou přijet ke mně na Zakarpatí.
Za války se zakoukaly do československých vojáků, sloužících v Británii. Po válce s nimi odešly do Československa. V komunistickém státě se ale z jejich mužů – hrdinů stali „imperialističtí špioni”.
Nejvyšší soud Velké Británie tento týden rozhodl, že pro účely antidiskriminačního zákona se pojmy "žena“ a "pohlaví“ vztahují výhradně k biologické realitě. Verdikt přivítali politikové napříč spektrem, lesbické organizace i spisovatelka J. K. Rowlingová. Rozhodnutí se dotýká nejen jazykové přesnosti, ale i právního rámce pro školy, věznice či sport.
Česká politika se v minulých dnech odehrávala hlavně v Poslanecké sněmovně, kde začala další schůze. Tamnímu dění hodně dominoval šéf ANO Andrej Babiš, který pronesl několik kritických projevů. Jeho hlavní terč, premiér Petr Fiala (ODS), se v jednací síni většinou jen mihl a věnoval se svým premiérským povinnostem. A poslanci schválili několik zákonů, u kterých jsou pochyby o jejich kvalitě.
"Volil jsem Clintonovou i Obamu, ale nikdy bych se s nimi necítil tak dobře, jako když jsem se bavil s Donaldem Trumpem." Touto větou šokoval americký liberální komik Bill Maher své publikum po návratu z večeře s americkým prezidentem. Ve třináctiminutovém videu shrnul známý kritik Trumpa své dojmy z návštěvy Bílého domu, které by se daly shrnout do věty: "Ten chlap není tak hrozný, jak se zdá."
I v Česku rezonovala nedávná zpráva televize ARD o (ne)efektivitě německých zbraní na Ukrajině. Měl to říct zástupce německého vojenského atašé na Ukrajině v přednášce pro studenty poddůstojnické školy bundeswehru. Tato debata je přitom důležitá i vzhledem k přezbrojování české armády - přednáška byla poměrně kritická k použití extrémně drahých a technologicky vyspělých zbraní na soudobém bojišti.
Rusko se v průběhu staletí nemění. Mění se jen lidé, takzvaná věrchuška. Ale princip života tu zůstává stále stejný. Na jednotlivci ani celých skupinách obyvatel vůbec nezáleží.
Rusko verbuje ukrajinské děti pomocí sociálních sítí. Situace je natolik vážná, že na ukrajinských školách probíhají speciální výukové hodiny zaměřené na prevenci verbování ukrajinských dětí ruskými tajnými službami k žhářství, podpalování, kladení výbušnin a páchání teroristických činů. Metodika verbování je velmi sofistikovaná.
Období po roce 1968, které je nazýváno obdobím normalizace, zničilo nejen mnoho talentů, ale citelně poznamenalo i celou generaci umělců.
Ráno 18. září 1939 čekalo československé vojáky ve východním Polsku nepříjemné překvapení. Rudá armáda, která napadla Polsko, je poslala do internace. Na území okupovaném SSSR nebyli vítáni kvůli sovětsko-německému paktu o neútočení.
Nebrblejme, ještě na tom nejsme tak špatně. Vlídnost a slušnost ještě žije. A buďme za to vděčni.
Český zbrojní byznys nemá dvou výraznějších postav - a dvou větších soupeřů: Michala Strnada, majitele koncernu CSG, a Martina Drdu, vlastníka STV Group. Jejich cesty se teď protnuly v kopřivnické Tatře dosud považované za Strnadovo rodinné stříbro.
Platnost některých myšlenek a zejména definic přetrvává desetiletí. Zejména těch, které se týkají bývalého Sovětského svazu, potažmo Ruska.
Každá společenská změna má i duchovní stránku definovanou hodnotami, která, pakliže se na ni zapomíná, představuje ohrožení.
Uplynulý týden opět přinesl řadu zpráv týkajících se nejen Ukrajiny a Ruska. Šéfredaktor Aktuálně.cz Matyáš Zrno v názorovém seriálu přináší další díl souhrnu toho nejzajímavějšího, o čem informovala světová média.
Žiji u města Moab v Utahu, což je turistické centrum v blízkosti národních parků Arches a Canyonlands. Je to sice „modrý“ okres, ale s voliči Donalda Trumpa se tu potkávám.
Do Anglie jsem přijel s minimální znalostí jazyka. Angličtinu jsem oproti němčině nebo češtině považoval za jazyk jednoduchý. Navíc jsem měl s sebou partnerku, která v řeči Williama Shakespeara studovala na univerzitě historii. Ani mě nenapadlo, že bych mohl mít jakýkoliv problém si jazyk rychle osvojit. Byla to samozřejmě naivní představa a dost jsem si na začátku kvůli ní vytrpěl.
Voliči jsou lidé, kteří zajímají politiky především jednou za čtyři roky, pár měsíců před volbami. Jak ale ukázal tento týden na domácí politické scéně, aktivních voličů není dost, a navíc můžou způsobit svou kritikou politikům problémy. Takže například na akce hnutí ANO pro jistotu přijíždějí jejich voliči i z jiných míst, zatímco premiér Petr Fiala z ODS vyráží na předvolební akce jen pro zvané.
Donald Trump často působí poněkud přelétavě a chaoticky, ale pokud existuje téma, ve kterém je zcela konzistentní, jsou to cla. Trump cla miluje a dává to najevo už desítky let. Již od 80.let si stěžuje, že jsou Spojené státy v nevýhodném postavení vůči svým ekonomickým partnerům a způsob, jak to řešit, jsou cla. Mění se jen nepřítel. Dřív to bylo Japonsko, potom Čína, nyní Evropa či Kanada.
