"Věřící očekávají od kněží jen jedno, aby byli odborníky na setkání člověka s Bohem. Od kněze se nežádá, aby byl expertem v otázkách ekonomie, stavebnictví nebo politiky," řekl Benedikt XVI. duchovenstvu na počátku své návštěvy Polska.
Občas člověka během cesty přepadne myšlenka na nenadálou zajížďku či aspoň malinkou odbočku. Mně to stalo o víkendu, když jsem byl na návštěvě u rodiny. Projížděl jsem vesnicí a zmáčkl pravý blinkr.
Londýn je tak rozlehlý, že i dramatické zprávy o vážných incidentech či policejních raziích jsem se naučil vnímat tak trochu jako vzdálené události z jiného světa.
Patnáctiletý berlínský školák Michael Polischka sedí ve vyšetřovací vazbě kvůli vraždě svého spolužáka. K zoufalému činu jej dohnala šikana.
Římské fórum, písek z Holandska a vše postaveno na festivalu písečných soch v britském Brightonu. Písek spojuje Evropu.
Po osmadvaceti hodinách jsem dorazil z Melbourne do Prahy a už při pohledu z okénka letounu jsem začal pochybovat, že žijeme v mírném klimatickém pásmu.
Predčasné parlamentné voľby stoja aj na Slovensku predo dverami. Analýzy sa vynárajú ako huby po daždi, dokonca im praje aj prevládajúce chladné počasie.
Rudé právo z úterý 1.června 1976 vítalo Den dětí titulkem Šťastné děti: " Jedno je černovlasé, druhé blonďaté, jedno s modrýma očima, jiné má oči hnědé, všechny jsou však šťastné. V tuto chvíli soustředěné možná na soudružku učitelku, možná na větší kamarády, kteří jim přišli něco předvést. Děti jsou ve svém projevu bezprostřední. Smíšek se rozesměje, až skoro pláče, u vážnějších děvčátek musejí ti na jevišti ještě chvíli o úsměv na tváři bojovat. Mámy nebo tátové je sem ráno dovedli a soudružkám učitelkám svěřili na celý den to nejcennější, co rodiče mají děti. Mohou klidně pracovat, o jejich ratolesti je jak v jeslích, tak v mateřských školách dobře postaráno. Občas je potkáváme v ulicích. Drží se za ruce a dětský "štrůdlík" pochoduje někam na procházku. Jednou mne přinutily se zastavit. Šly kolem zahrádek a soudružka učitelka se ptala Najmana kytiček. V zahradách jich kvetlo hodně a jen jednu děti nepoznaly. Dnes už by ji jistě dobře pojmenovaly, ale tenkrát zrovna do rána vykvetla. Nevydržela jsem to a zeptala jsem se, kdo je naučil jména květinek. Sborově odpověděly, že soudružka učitelka. Ty kurážnější dokonce podaly vysvětlení, že květinky nikdo nesmí trhat a že tatínkové v jejich školce také zasázeli stromky. Dnes mají svátek, budou mít besídky, říkat na nich básničky a zpívat tak, jak jenom děti umějí. Nejedna máma, až je bude poslouchat, si potají setře slzičku. To štěstím, že je mámou. Ať tedy dál rostou naše děti do pěkných dnů, ať se denně vracejí do šťastných domovů," napsalo Rudé právo před 30 lety. Podívejte se i na to, co dalšího napsaly další české deníky před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.
Mars udělal Paroubkovi čáru přes rozpočet. Přestože koalice se sestavují až po volbách, marťané už teď (jako jediní!) dali Paroubkovi jasně najevo, že s nimi nemá počítat.
Rakouskem se toulá medvěd. Má jméno Bruno a ministři rozhodli, že je zlý, a musí být zastřelen.
Národní listy z pondělí 31.května 1886 psaly truhláři a jeho opičce: " V sobotu v 11 hodin v noci vrávoral 59letý truhlářský pomocník Josef Procházka v podnapilém stavu po Františku. U Landovy pily pozbyl rovnováhy a spadl do Vltavy. Studená lázeň přivedla ho k vědomí, napnul veškeré síly své a dostal se šťastně na břeh." Podívejte se co dalšího psaly české listy v minulosti.
Německo se představuje před fotbalovým šampionátem. Zahradní vkus reprezentují trpaslíci před rodinným domem v Lindau. Tak jako v kopané, tak i v oblasti trpaslíků je Německo považované za světovou velmoc.
V Česku se tradičně mluví o hrozivých zkušenostech z dějin. Byli jsme utlačovaní, germanizovaní, okupovaní, nábožensky uzurpovaní.
Národní politika ze středy 30.května 1906 psalz mj. o krádeži z rozkoše: " Celý Berlín byl nemálo napjat, co že se vlastně stane s urozenou paní kněžnou Carmen Doloros Josefou Wredeovou, z kleptomanie stříbrných příborů a hotelových nádob usvědčenou. Půjde do vězení paní kněžna, nebo do sanatoře? Kradla, anebo jest choromyslnou? Praví kleptomani věc ukradnou a stačí jim rozkoš, že si ji osvojili a potom předmět pohodí, paní kněžna však, která měla roční příjem 400.000 marek, pečlivě odstraňovala z odcizených míst a lžic hotelové značky byla tudíž kleptomankou? nebyla a přece byla těchto dnů dopravena do sanatoře "na pozorování". Případ kněžny Wredeové způsobil v Německu značných rozruch a připomněl, že Gladstone kupř. za celý rok nashromáždil nejméně 30 cizích deštníků, choť prof. Virchová pak jako kleptomanka drobných bezcenných skoro věcí známou byla ve všech obchodech. Obchodníci ji dobře znali a přimhouřili oko. Madame Eugenie Fougérová, hvězda chantanu, kradla ve velkoobchodech londýnské Regenstreet hedvábné bluzy a pásy, ač měla příjmů 1000 korun týdně. Zajímavo jest, že kleptomanů zastal se starý Bismarck, jenž pravil: "Ten kdo nikdy si nepodržel vypůjčenou knihu, hoď první po kleptomanech kamenem." Podívejte se i na další články z novin minulosti:
Je to sedm miliard amerických dolarů ročně. Přesně tolik vloží zahraniční studenti do pokladen australských univerzit a vlastně i státu.
Je to příběh téměř pohádkový. Mladý chlapec utíkající před fašismem z Evropy odjede do Austrálie, kde se stane miliardářem.
Národní politika z úterý 29.května 1906 psala o darebáctví vyššího druhu: " Krásné sady Havlíčkovy v Gröbově vile na Král. Vinohradech jsou otevřeny teprve několik dní a už tam provedl neznámý darebák kousek, který vzbudil všeobecné roztrpčení a nevoli. Znečistil v neděli a pomazal překrásnou jeskyni, chloubu to celých sadů, tak že musilo býti pro obecenstvo uzavřena. Surový tento čin spáchal dojista některý z podezřelé čeládky, která se k večeru do Havlíčkových sadů pravidelně každý den stahuje a není proto divu, že pomýšlí se zcela vážně na to, aby přístup do Havlíčkových sadů byl omezen na legitimace," napsala Národní politika . A co psaly další noviny v minulosti?
Říká se, že konec duhy ukazuje na místo, kde je poklad. Na snímku z koncentračního tábora v Osvětimi to ale platit nebude. Na tomto místě zatím nikdo poklad ani štěstí nenašel.
Jednu otázku si kladou Poláci od počátku devadesátých let: Musí následovat polská katolická církev příklady rychlé eroze, jaká nastala po válce s rostoucím bohatstvím a otevřeností světu v západní Evropě, od Holandska po Rakousko?
Jemný humor založený na precizně volených slovech ve společenské konverzaci? Britský fanoušek kriketu tentokrát zvolil poněkud přimočařejší veselí...
