Kosťantynivka je město, kde všichni jeho obyvatelé vědí, že ho čeká osud Bachmutu, Časiv Jaru a dalších. Ruský svět je na dostřel, blíží se a nejspíš jej nikdo nezastaví. Konstacha, jak obec nazývají vojáci, stále stojí, žijí v ní lidé, dokonce ještě funguje pošta a můžete si tu posedět v kavárně. Přesto je město odsouzené k zániku.
Státní bezpečnost (StB) byla obávanou politickou policií komunistického Československa, která od svého vzniku před osmdesáti lety sloužila k ovládnutí státu a likvidaci odpůrců režimu. Vznikla 30. června 1945 jako neuniformovaná složka Sboru národní bezpečnosti.
Pokud se divíte titulku, pak vězte, že tato slova pochází z pera Adolfa Heyduka, básníka, o němž současná generace asi už nic neví. Ve své době patřil k těm známým, a to nejen svou tvorbou, ale také účastí na vrcholné fázi národního obrození.
Život statečné ženy ukončila ruka kata 27. června 1950 poté, co byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena k smrti státním soudem.
Když se v Anglii řekne sport, myslí se fotbal. Všechno ostatní jsou jen různá přebytečná odvětví pohybových aktivit, která se tu a tam objeví v médiích, ale obvykle bez většího zájmu. Fotbal je totiž pro Angličany něco víc - je to náboženství, Bůh a celý vesmír v jednom.
Byl komunistickým režimem perzekuován a vězněn. Přesto nemlčel. Jeho myšlenky dávají smysl i dnes.
Dostáváme informace, že se chystá útok. Rusové i Severokorejci budou útočit, a tak je nutné být maximálně připravený a neustále mít nabité všechny baterie k dronům. Kluci jsou připraveni být v práci nepřetržitě. Probíhají intenzivní přípravy.
V české básnické krajině je Josef Topol, který zemřel před deseti lety, ve svých osmdesáti letech, nepřehlédnutelný.
Všichni známe Tři veterány, Tři mušketýry i Tři kamarády. Já jsem je potkal všechny v jednom, a to v Užhorodě. Tři veteráni ukrajinské války si tu totiž otevřeli výrobnu masných pochoutek. Jmenují se Vasil, Vladislav a Viktor. Tři V - pěkná symbolika. Protože nechtěli sedět doma a ubíjet se vzpomínkami na válečné hrůzy, rozhodli se, že budou společně vyrábět tradiční zakarpatské dobroty z masa.
Příběh Emanuela Vosky a jeho dcery Villy Bechyňové vydá na několik románů. Románů nabitých emocemi a dobrodružným dějem, odehrává se na pozadí historických dramat. Otec i jeho dcera sloužili Československu od samého počátku. A dokonce ještě před jeho vznikem.
Se zájmem sleduji kauzu kolem kritiky užívání akademického titulu Mgr. novou ministryní spravedlnosti Evou Decroix. Zdá se mi to sice býti trochu bouří ve sklenici vody a symptomem okurkové sezony, ale zároveň to přece jen trochu vypovídá o našem ne zcela reflektovaném (a někdy možná ne zcela zdravém) přístupu k akademickým titulům. Pokusím se tady shrnout svou perspektivu na tento případ.
Emisní povolenky již nejsou jen systémem, ve kterém se obchoduje s tunami CO2, vypouštěnými průmyslovými podniky. Z povinnosti započítávat emisní povolenky podle nového systému EU ETS 2 od roku 2027 do ceny zemního plynu pro individuální vytápění a do ceny pohonných hmot už není úniku. Na změnu pravidel pro stanovení a regulaci jejich ceny však ještě čas i příležitost máme.
Miloš Knorr byl jediným Čechem, který se zúčastnil druhé vlny invaze v Normandii: v první nebyl Čech ani jeden a ve třetí byli dva. V první se 6. června vylodili především Američané, Britové a Kanaďané, a to za cenu velkých ztrát. I během druhé vlny došlo k tragédiím. A jednu takovou přežil Miloš Knorr.
Má vlast je známá symfonie Bedřicha Smetany. A všichni jsme dlouhá léta poslouchali to jeho blum-blum, blum-blum z Vyšehradu, ohlašující čas a zprávy, tedy dokud to ten zamindrákovanec z Brna nepřerušil.
Zamysleme se nad tím, čím je pro nás láska. Teprve pak objevíme to vnitřní bohatství, vyhraněnost a tvar, které člověku nevezme ani stáří.
Kniha Jana Urbana srovnává chování finského prezidenta Juha Kusti Paasikiviho a českého prezidenta Edvarda Beneše v kritickém období obou zemí.
Ráno kolem osmé mě budí rachot motorů stíhaček. Asi se tu dneska něco děje, protože jejich průlet se ještě mnohokrát opakuje. V deset je před domem Saňa a já nastoupím k němu do auta. Jedeme se podívat do "laboratoří", v nichž se upravují drony. Když k nim přicházíme, Saňa mě představuje "klukům". Je hodně zajímavé vidět, co vše je nutné udělat s dronem, aby mohl být použit pro vojenské účely.
Možná už za dva roky bude muset Česká republika podle společnosti ČEPS začít dovážet elektřinu ze zahraničí.
Dneska jsem měl zajímavou rozpravu se postarším farmářem nedaleko Tauntonu. Jmenoval se Tim, znal Karlovy Vary, které se svou ženou navštívil hned po pádu železné opony, a tak nějak přirozeně jsme v tom jarním odpoledni našli společný vibe pro příjemný pokec.
Druhý den v poledne přichází pokyn na další čtyřdenní rotaci. O pár hodin později mě vyzvedává Saňa a veze mě opět do vesnice k Maximovi. Tady překládám batoh a balistiku do dalšího auta. Nakládáme munici, miny a dron Vampír.
