





Pákistánské letectvo bombarduje cíle v Kábulu, bojovníci Tálibánu ostřelují pákistánské pozice na hranici. Co se to vlastně děje? Když jsem před patnácti lety v rámci mise NATO působil rok v Afghánistánu, bylo všechno jinak – byl to Pákistán, kdo podporoval tálibánce. Proti nám.



Nespokojenost části veřejnosti se současnou vládou, či spíše s výsledky posledních parlamentních voleb, už dohnala nemálo lidí na náměstí a prezidenta Pavla postavila do role jejich kvazi vůdce. Je to role, která mu nepřísluší a měl by se jí co nejdůrazněji vyhnout.



Úhrnná plodnost v Česku klesla na 1,37 dítěte na ženu, tedy hluboko pod úroveň nezbytnou k reprodukci. Porodnost klesá v zemích demokratických i totalitních, v Evropě, v Íránu i v Japonsku, v Číně, stejně jako v USA. Je to trend, který se vyhýbá jen silně nábožensky založeným skupinám a zemím subsaharské Afriky. Existuje ale řešení. Jednoduché.



Kauza Jeffreyho Epsteina bývá vykládána jako skandál sexuální deviace, selhání jednotlivce nebo soubor kompromitujících materiálů na mocné. Takové čtení je pohodlné, ale povrchní. Epsteinův příběh je především učebnicovým popisem fungování neoficiální moci v moderních demokraciích – moci založené na vztazích, mlčení a vzájemné loajalitě. Právě proto je relevantní i pro Českou republiku.



Uplynulý týden v české politice přinesl pochybnosti o tom, jestli někteří politici jednají skutečně jen a jen podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebo jsou spíše ovládáni – přímo či nepřímo – někým jiným. Největší pozornost v tomto smyslu vyvolala poslankyně ANO Helena Válková, která k radosti šéfa ANO Andreje Babiše zpochybnila nestrannost soudů.



Ministr obrany Jaromír Zůna se vyhýbá setkání s ukrajinským protějškem Mychajlem Fedorovem. Podle týdeníku Respekt Ukrajinci už čtyřikrát neformálně zjišťovali, zda se mohou sejít na akci, které se budou oba účastnit. Češi ale nikdy neprojevili zájem.



Zatímco se čeští liberálové na síti X hroutí studem nad tím, co předvedl Petr Macinka, polští konzervativci jsou pobouřeni „hulvátstvím“ svého ministra Radosława Sikorského, který podle nich skákal ostatním do řeči. Zatímco čeští liberální novináři píší o tom, jak nás Macinka ztrapnil před Hillary Clintonovou, polští konzervativci zdůrazňují, že Macinkovo hrdinské vystoupení vysílá Fox News.



Je to bezprecedentní krok. Španělská socialistická vláda premiéra Pedra Sáncheze oznámila záměr legalizovat půl milionu nelegálních přistěhovalců v zemi. Dle Sáncheze je to příklad hodný následování. Nepovede ale přesně k opačným důsledkům, než španělský premiér očekává?



Zastavte migraci, vykašlete se na klimatické cíle, budujte opět průmysl, zbrojte a hlavně – buďte hrdí na to, že jste Evropané! Na evropské dějiny, kulturu a civilizaci. Neřešte „domnělé hříchy minulých generací“, ale spolu s USA budujte novou budoucnost Západu. K tomu vyzval americký ministr zahraničí Marco Rubio Evropany na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Třikrát ho přerušil potlesk.



Chtěl zrušit muniční iniciativu, ale cuknul. Chtěl mít jako poradkyni krajně levicovou ekonomku, ale cuknul. Chtěl vycouvat z nákupu F-35, ale cuknul. Cuknul i před Hradem v otázce Filipa Turka (za Motoristy). I to je premiér Andrej Babiš (ANO) – jiný, než ho znáte. Opatrný a oportunistický. Nebo chcete-li, alibistický a zbabělý.



Zdravotnictví je oborem, v němž bude mít umělá inteligence (AI) mimořádně silné postavení. Ne proto, že by „rozuměla“ lidem lépe než lidé sami, ale proto, že medicína je do značné míry založena na rychlém zpracování velkého množství informací a na expertním rozhodování pod tlakem nejistoty. Právě v tomto typu činností je AI velmi silným konkurentem člověka.



Brzy tomu bude už dvanáct let, co jsem zatoužil získat britské občanství a učinil tím finální rozhodnutí o svém setrvání na ostrovech. Nevím, jak moc se celý proces naturalizace od té doby proměnil a jestli to dnes není snazší, ovšem pro mě osobně to tehdy bylo pěkných pár týdnů palčivého stresu. Navíc se smutnou vyhlídkou, že přijdu o občanství české, protože v té době ještě duální možné nebylo.



Ohlédnutí Radka Bartoníčka za uplynulým týdnem začíná i končí na demonstraci na podporu prezidenta Petra Pavla na pražském Staroměstském náměstí. Kromě videí a komentářů z této akce ale uvidíte také premiéra Andreje Babiše i ministra zahraničí Petra Macinku. Svým vystupováním se však patrně postarali o to, že lidé vyjdou příští víkend do ulic znovu.



Dilema, o němž chci psát, jsem poprvé viděl řešit svého učitele před čtyřiceti lety. Stál nad pacientem a vážně s ním hovořil o tom, že pokud bude se stavem své slinivky dál pít alkohol, do roka zemře. Když bude abstinovat, může žít.



Severoatlantická aliance je nástrojem amerického imperialismu, který omezuje francouzskou suverenitu! Tak zdůvodnila hlavní francouzská levicová strana La France insoumise (LFI; Nepoddajná Francie) návrh rezoluce požadující vystoupení Francie z NATO.



Primární prevence patří k nejčastěji zmiňovaným pojmům v českém zdravotnictví. Spolu s módním termínem longevity (dlouhověkost ve smyslu co nejdelšího života prožitého ve zdraví) se vytváří dojem, že pokud stát a částečně i soukromý sektor správně nastaví systém, může svým občanům zajistit dlouhý a zdravý život. Je to představa srozumitelná, politicky vděčná a v současné podobě značně iluzorní.



Politik je člověk jako každý jiný, nikoli postava z pohádky O mravnosti nejvyšší. Musí se rozhodovat pragmaticky, volit kompromisy. Přesto od něj očekáváme, že bude ctít nejzákladnější mravní principy a že se bude na veřejnosti chovat důstojně a slušně.



Americký prezident budí emoce a vyvolává nejistotu nejen u svých nepřátel, ale i u spojenců a partnerů. Každý den plní média. Jak rozumět tomu, co chce? A jaký vlastně je?



Stalo se to už mnohokrát – a neunikli jsme tomu ani tentokrát. Donald Trump přišel s nehorázným požadavkem (anexe Grónska) a bezostyšně vyhrožoval („zmocníme se ho tak či onak", „zavedeme cla“). Evropané začali s hrůzou reálně uvažovat o tom, co budou dělat, když Američané vojensky zaútočí na území jejich dánského spojence. Jenže ve skutečnosti šlo jen o starou Trumpovu vyjednávací taktiku.



Jakmile v určitém formativním období získá lidská mysl nějaký názor či jen návyk, pak je velmi složité ho měnit. Podobná perioda existuje i v otázkách společenských.