Komentář: Mír je blízko – podle Trumpa. Co mu ale vzkazuje Putin?

Mír je „možná velmi blízko“, Putin „chce mír“ a uvidíme „za několik týdnů“. Tak hodnotil jednání s ukrajinským prezidentem Zelenským Donald Trump. Podle Zelenského to bylo „skvělé setkání“ se „skvělou debatou o všech tématech“ s tím, že panuje shoda na devadesáti procentech mírového plánu. Je ale mír opravdu na dosah?

Diplomatická jednání v éře Donalda Trumpa jsou především o jednom – přesvědčit amerického prezidenta, že já jsem ten, kdo s ním souhlasí nejvíc. Zelenskyj se proto usmíval, souhlasil, vypočítával, na kolik procent bylo dosaženo shody v tom či onom bodu (Trump miluje čísla), a jen s mírným pozdvižením obočí přešel věty typu „Putin chce mít dobré vztahy s Ukrajinou a přeje jí to nejlepší“.

Zelenskému nezbylo než se usmívat a souhlasit. Američany potřebuje. Prodávají Ukrajině zbraně, které Evropané nejsou schopni vyrobit, dodávají jí zpravodajské informace, které Evropané nemají, a dodržují sankce, bez kterých by ty evropské byly bezzubé.

Trump chce pokrok, Zelenskyj mu dá pokrok. „Probrali jsme všechny aspekty mírového rámce, který zahrnuje 20bodový mírový plán – 90% shoda, a bezpečnostní záruky USA a Ukrajiny – 100% shoda. Bezpečnostní záruky USA, Evropy a Ukrajiny – téměř shoda. Vojenská dimenze – 100% shoda“, chrlil ze sebe Zelenskyj čísla.

Ale o otázce území toho ani jeden mnoho neřekl. A území je pro Putina to hlavní. Putin odmítl každý, i mimořádně velkorysý americký návrh, protože dobytí ještě jednoho rozstříleného okresního města na Donbase je pro něj důležitější než americké uznání anexe Krymu nebo konec sankcí. Jakýkoliv pokrok v jakékoliv části mírové dohody je o ničem, dokud Putin dohodnu odmítne, dokud mu Ukrajina nevydá požadovaný zbytek Doněcké oblasti.

S tím ale nejspíše počítá i Zelenskyj. Trumpovi přikyvuje a souhlasí. Nikdy neřekne „ne“. Vždy chce jen další jednání o menších změnách plánu. Hraje o čas a bude doufat, že Putin bude tím, kdo si vytáhne černého Petra toho, kdo plán odmítne.

Ukrajinci by totiž nejspíše souhlasili se zmrazením frontové linie, ale ne s odevzdáním dosud neokupovaných a silně opevněných částí Doněcké oblasti. Ukrajinci by nejspíše souhlasili, že nevstoupí do NATO (což se stejně nestane), ale ne s razantním omezením své armády nebo zákazem vstupu spojeneckých sil na své území.

A Ukrajinci po zkušenostech z roku 2014 a 2022 vyžadují bezpečnostní garance. Skutečné garance, které zajistí, že Rusové nezaútočí na Ukrajinu za několik let znovu.

V dohodě by měly být údajně bezpečnostní garance podobné článku 5 smlouvy o Severoatlantické alianci. Tedy, že ozbrojený útok proti jednomu členovi je považován za útok proti všem, což zavazuje ostatní členy pomoci napadenému státu, včetně použití ozbrojené síly, k obnovení a udržení bezpečnosti. Jenže článek 5 sám o sobě je jen proklamace.

To, co činí článek 5 nejefektivnějším odstrašujícím dokumentem na světě, je realita na zemi. Společné velení NATO, společné síly NATO, američtí vojáci v Evropě, němečtí vojáci v Litvě, české stíhačky na Islandu – celá tato rozvětvená a provázaná infrastruktura, která opravdu znamená, že útok na jednoho je útok na všechny.

To znamená, že bezpečnostní garance Ukrajině vyžadují západní vojáky na Ukrajině. A to je opět něco, co Putin odmítá. Naposledy v neděli případné západní vojáky na Ukrajině označil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov za „legitimní cíl“.