


Mír je „možná velmi blízko“, Putin „chce mír“ a uvidíme „za několik týdnů“. Tak hodnotil jednání s ukrajinským prezidentem Zelenským Donald Trump. Podle Zelenského to bylo „skvělé setkání“ se „skvělou debatou o všech tématech“ s tím, že panuje shoda na devadesáti procentech mírového plánu. Je ale mír opravdu na dosah?

Diplomatická jednání v éře Donalda Trumpa jsou především o jednom – přesvědčit amerického prezidenta, že já jsem ten, kdo s ním souhlasí nejvíc. Zelenskyj se proto usmíval, souhlasil, vypočítával, na kolik procent bylo dosaženo shody v tom či onom bodu (Trump miluje čísla), a jen s mírným pozdvižením obočí přešel věty typu „Putin chce mít dobré vztahy s Ukrajinou a přeje jí to nejlepší“.
Zelenskému nezbylo než se usmívat a souhlasit. Američany potřebuje. Prodávají Ukrajině zbraně, které Evropané nejsou schopni vyrobit, dodávají jí zpravodajské informace, které Evropané nemají, a dodržují sankce, bez kterých by ty evropské byly bezzubé.
Trump chce pokrok, Zelenskyj mu dá pokrok. „Probrali jsme všechny aspekty mírového rámce, který zahrnuje 20bodový mírový plán – 90% shoda, a bezpečnostní záruky USA a Ukrajiny – 100% shoda. Bezpečnostní záruky USA, Evropy a Ukrajiny – téměř shoda. Vojenská dimenze – 100% shoda“, chrlil ze sebe Zelenskyj čísla.
Ale o otázce území toho ani jeden mnoho neřekl. A území je pro Putina to hlavní. Putin odmítl každý, i mimořádně velkorysý americký návrh, protože dobytí ještě jednoho rozstříleného okresního města na Donbase je pro něj důležitější než americké uznání anexe Krymu nebo konec sankcí. Jakýkoliv pokrok v jakékoliv části mírové dohody je o ničem, dokud Putin dohodnu odmítne, dokud mu Ukrajina nevydá požadovaný zbytek Doněcké oblasti.
S tím ale nejspíše počítá i Zelenskyj. Trumpovi přikyvuje a souhlasí. Nikdy neřekne „ne“. Vždy chce jen další jednání o menších změnách plánu. Hraje o čas a bude doufat, že Putin bude tím, kdo si vytáhne černého Petra toho, kdo plán odmítne.
Ukrajinci by totiž nejspíše souhlasili se zmrazením frontové linie, ale ne s odevzdáním dosud neokupovaných a silně opevněných částí Doněcké oblasti. Ukrajinci by nejspíše souhlasili, že nevstoupí do NATO (což se stejně nestane), ale ne s razantním omezením své armády nebo zákazem vstupu spojeneckých sil na své území.
A Ukrajinci po zkušenostech z roku 2014 a 2022 vyžadují bezpečnostní garance. Skutečné garance, které zajistí, že Rusové nezaútočí na Ukrajinu za několik let znovu.
V dohodě by měly být údajně bezpečnostní garance podobné článku 5 smlouvy o Severoatlantické alianci. Tedy, že ozbrojený útok proti jednomu členovi je považován za útok proti všem, což zavazuje ostatní členy pomoci napadenému státu, včetně použití ozbrojené síly, k obnovení a udržení bezpečnosti. Jenže článek 5 sám o sobě je jen proklamace.
To, co činí článek 5 nejefektivnějším odstrašujícím dokumentem na světě, je realita na zemi. Společné velení NATO, společné síly NATO, američtí vojáci v Evropě, němečtí vojáci v Litvě, české stíhačky na Islandu – celá tato rozvětvená a provázaná infrastruktura, která opravdu znamená, že útok na jednoho je útok na všechny.
To znamená, že bezpečnostní garance Ukrajině vyžadují západní vojáky na Ukrajině. A to je opět něco, co Putin odmítá. Naposledy v neděli případné západní vojáky na Ukrajině označil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov za „legitimní cíl“.



Nejméně 40 procent ruských kapacit pro přepravu ropy je přerušeno, vypočetla agentura Reuters. Je to důsledek ukrajinských dronových útoků. Současné narušení dodávek ropy je nejzávažnější v moderní historii Ruska, jinak druhého největšího vývozce ropy na světě. Moskvu zasáhlo v době, kdy ceny ropy kvůli válce s Íránem rostou a překročily 100 dolarů za barel.



Tohle byla česká superjízda. David Pastrňák a Pavel Zacha zářili při výhře hokejistů Bostonu 4:3 v prodloužení na ledě Buffala, nejlepšího celku Východní konference NHL.



Sotva tu otázku zaslechla, už kroutila hlavou. Američanku Coco Gauffovou čeká ve čtvrtečním semifinále tenisové tisícovky v Miami Karolína Muchová, proti které má neuvěřitelně jednoznačnou bilanci 5:0 na zápasy. O tom ale domácí hráčka nechce ani slyšet.



Zvláštní vyslanec amerického prezidenta Donalda Trumpa John Coale v Bělorusku uvedl, že si důvěru běloruského lídra Alexandra Lukašenka získal tím, že podpořil jeho opovržení Evropou, a mimo jiné i tím, že Evropany označil vulgárním výrazem. Sám Coale ale do svého jmenování zvláštním vyslancem nevěděl, kde Bělorusko vůbec leží.



Jedna z největších ruských operací posledních měsíců skončila podle Ukrajiny fiaskem. Kolonu techniky a stovky vojáků zastavila kombinace připravené obrany a útoků dronů. Událost naznačuje, že návrat k masovým útokům, typickým pro začátek války, naráží na nové limity moderního bojiště.