Komentář: Babiš rozhazuje, ale ve špatné kolonce. V Bílém domě si toho všímají

Americký velvyslanec Nicholas Merrick byl minulý týden na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost nezvykle otevřený. Prohlásil, že spojenci včetně Česka se dohodli, že do roku 2035 vzrostou obranné výdaje na 3,5 procenta HDP s tím, že dalších 1,5 procenta HDP budou tvořit související nevojenské investice. Varoval, že Česko riskuje, že podle návrhu rozpočtu na letošní rok bude patřit mezi země s nejnižšími výdaji na obranu v Severoatlantické alianci (NATO). Podle všeho na to upozorňoval premiéra již dříve – při soukromých schůzkách.

Ze strany Andreje Babiše jde o složitou hru. Na jedné straně se netají inspirací Donaldem Trumpem i obdivem k němu, na druhé straně dělá přesně to, na co je transakční a čísla milující americký prezident mimořádně háklivý. Vládce Bílého domu, jak známo, příliš neřeší detaily situace v ostatních zemích, ale chce vidět grafy a tabulky. A na nich dvě věci – kolik dáváme na zbrojení (potažmo kolik kupujeme amerických zbraní) a kolik kupujeme amerického plynu. S plynem jsme na tom dobře, ale s výdaji na obranu si Babiš zahrává. Tahle americká administrativa nás sice nebude kontrolovat, jak dodržujeme lidská práva, bojujeme proti korupci nebo řešíme LGBT. Ale velmi bedlivě sleduje to, co považuje za podstatné pro americké národní zájmy. A sem patří výdaje na obranu. Je to něco, o čem i tak nestálý a přelétavý člověk jako Donald Trump mluví ne roky, ale desítky let. A myslí to vážně. Andrej Babiš riskuje nejen to, že si zavře dveře do Bílého domu, ale že si ho Trump zařadí někam vedle španělského premiéra Sáncheze, momentálně ve Washingtonu nejvíce opovrhovaného evropského státníka. Jenže až uvidí Trump, že směřujeme k úrovni 1,7 až 1,8 % HDP čistě obranných výdajů, dostaneme se možná ještě před něj. I Španělé totiž dávají dvě procenta… Budeme na tom úplně nejhůř.

Související

Komentář: Vláda systematicky snižuje schopnost státu bránit se nepříteli

A zatímco třeba v Polsku rostou výdaje meziročně o 24 % a v Pobaltí o 15–20 %, my klesneme o 0,3 procenta HDP. Těch chybějících dvacet jedna miliard (tedy snížení z původně plánovaných 185,7 mld. Kč na cca 154,8 mld. Kč) bude armádě chybět. V čem?

Armáda může zapomenout i na samotné vládní priority, které jsou součástí programového prohlášení vlády – třeba na protivzdušnou a protidronovou obranu. To jsou projekty na roky dopředu a v ceně desítek miliard korun. Každý rok, kdy odkládáme začátek akvizičního procesu, znamená další rok, kdy nebudou k dispozici, pokud by došlo ke konfliktu. Ministr obrany Jaromír Zůna už potvrdil, že v roce 2026 nebudou zahájeny žádné nové velké projekty, veškeré nové investice se odsouvají na rok 2027. Pokud vůbec…

Snížili jsme zálohovou platbu na letouny F-35 o 2,2 mld. Kč. Dostáváme se do situace, kdy hrozí, že letouny dostaneme později. Pro rok 2026 také nejsou vyčleněny žádné prostředky na nákup tanků Leopard 2A8. Hrozí redukce nákupů nových nákladních automobilů. Zastavilo se financování i mediálně méně atraktivních, ale o to důležitějších projektů jako „Přepravník mostů“ nebo modernizace T-72 M4CZ.

Související

Rubio jako Churchill: Evropa si oddechla, ale má domácí úkoly. Co od nás USA čekají?

Hrozí i omezení nákupu náhradních dílů, munice i oprav kasáren a ubytoven. To sice není mediálně tak atraktivní jako nákupy stíhaček, ale bohatstvím armády jsou hlavně lidé – a ty nenalákáte, pokud budou muset pracovat v prostředí, kde se zastavil čas v roce 1989. Rekrutace je dlouhodobý problém, a pokud armáda nenabídne atraktivní zázemí, moderní techniku a aktivní výcvik, budou všechny reklamní kampaně jen vyhozené peníze. Připomeňme, že kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) potvrdila, že stav výcvikových zařízení neodpovídá současným potřebám a armáda dlouhodobě udržuje pouze 48 % plánovaných akcí na obnovu infrastruktury.