Pražská MHD je prý jedna z nejlepších. Tento názor - pro někoho hotový fakt, pro jiné pouhý mýtus - se oficiálně traduje od roku 2010, kdy vyšly testy Mezinárodní automobilové federace (FIA), podle kterých měla Praha čtvrtou nejlepší hromadnou dopravu v Evropě (lepší byly jen Mnichov, Helsinky a Vídeň). Na podzim 2017 se pak v médiích objevila studie poradenské společnosti Arcadis a londýnského Centre for Economic and Business Research, která pražskou MHD dokonce označila za pátou nejlepší na světě (za Hongkongem, Curychem, Paříží a Soulem).
S první studií se hojně pracovalo před komunálními volbami 2010 (i ve volební inzerci a na plakátech). Letos to čeká tu druhou - příležitost přihlásit se k dobré zprávě si komunální politici nenechají ujít.
Oba žebříčky používají důmyslný hodnotitelský systém, který se pokouší zachytit a objektivizovat různé měřitelné veličiny. Jinak by žádné pořadí ani sestavit nešlo.
A pak je tu spousta faktorů, postřehů a zkušeností, které úplně změřitelné nejsou. Některé z nich žádná mezinárodní srovnávací studie ani zachytit nemůže, protože se opírají o paměť a subjektivní zážitky těch, kdo pražskou veřejnou dopravu využívají (a platí za ni).
Tak třeba: když u vchodu do metra vidíte rozpačitého cizince se stokorunovou bankovkou, dojde vám, že možná není úplně normální, když za jízdenky v automatu můžete platit jen drobnými a oběživo v hodnotě čtyř eur je vám k ničemu, protože automatu schází patřičný otvor.
Detail. Ovšem to, že pražská MHD nenabízí kolejové spojení na frekventované mezinárodní letiště, už se zdá být s pátým místem na světě prakticky neslučitelné.
Tento týden radní rozhodli, že posílí linku 119 z Veleslavína na Letiště Václava Havla "o dva spoje", protože autobusy jezdí přeplněné. To je zpráva nedůstojná roku 2018. Jediným, kdo má z tragikomického stavu na trase město-letiště radost, jsou už dlouhá léta pražští taxikáři. Letiště vloni odbavilo přes 15 milionů cestujících!
Se stavbou rychlodráhy do Ruzyně se podle radnice nedá počítat před rokem 2029. Trasa A metra mezitím místo k letišti zahnula k motolské nemocnici, což je absurdita zjevná už při pohledu na plánek města ve vagonech páté nejlepší MHD na světě.
Přestupní stanice Veleslavín byla v roce 2015 suše otevřena bez pohyblivých schodů, takže těžké kufry musí cestující a najatí nosiči tahat po schodech. Rekonstrukce za 30 milionů, která sem eskalátory doplní, vrcholí v těchto dnech.
MHD, to není jen spolehlivé metro a hustá tramvajová síť. Ale také doprava na periferiích metropole, která chronicky trpí zaostalým napojením bující pražské aglomerace. Situace s příměstskými vlaky se trochu zlepšuje, stav záchytných parkovišť zůstává katastrofální. Respektive parkoviště nejsou. Autobusy se ve vnějším městě prodírají ucpanými silnicemi, jiná hromadná doprava k dispozici nebývá.
Pruhy pro autobusy, seřízení semaforů a jiné způsoby preference MHD před automobily se naštěstí vyskytují i v Praze. Měly by být k vidění častěji. Běžná situace: autobus v koloně, pruh nepruh, protože aut se sjelo tolik, že se na nějaké "preference" nehraje a doprava se mění ve "kdo s koho". Stav MHD, především autobusové, ale i tramvajové (když se jim na koleje postaví auta, tramvaje jsou bezmocné), nejde oddělit od stavu dopravy jako takové. Příliš mnoho aut v ulicích z podstaty škodí veřejné dopravě.
Zpátky k soft faktorům, které "zpříjemňují" cestování na mikroúrovni. V nových typech bezpodlažních autobusů je odhadem polovina míst k sezení pro středně a více rozložitého pasažéra prakticky nepoužitelná. Je tam málo místa na posez nebo na boty, rameny a lokty soupeříte o životní prostor se sousedem i se stojícími. Můžete to buď vydržet, nebo zabrat jeden a půl sedadla. Kultura cestování?
Kapitola sama pro sebe je estetická úroveň nových a plánovaných stanic metra. Převládá podivná low cost pseudomoderna, bezbarvá architektura jakoby z konce 20. století.
Ve stanici metra každé ráno jedou jen dvoje pohyblivé schody, třetí stojí jako rezerva. Zatímco dole, zrovna v tom místě, kde vane nepříjemný studený průvan, cestující čekají, až eskalátory odbaví frontu pasažérů před nimi. Vypadá to jako maličkost, patnáct vteřin stání - ale člověka dokáže spolehlivě otrávit. Proč ve špičce nepustí i ty třetí schody, bůhví.
Najdou se i tací, kteří si myslí, že pátá nejlepší MHD na světě by měla mít mobilní signál v tunelech podzemní dráhy. Což je leckde jinde samozřejmostí.
Opravy a uzavírky? Plánované i havarijní? Když se něco rozjede tak jako rekonstrukce Husitské třídy na Žižkově, trpí veřejná i soukromá doprava společně. Auta s řidiči a tramvaje s cestujícími mají stejného nepřítele: zanedbané anebo neprozíravě naplánované investice. Můžeme polemizovat, jestli je potřeba rozkopávat tu kterou ulici dva roky po sobě, anebo jestli se musí výstup z metra opravovat devět měsíců, těžko říct. Okopaná a náruživě rozkopaná Praha každopádně snižuje kvalitu MHD. Znamená nepohodlí, komplikuje řešení "odkud, kam, za jak dlouho". Každou chvíli nějaké překvapení - cestující musí bystře přizpůsobovat svou strategii.
Veřejná doprava v Praze není mizerná, ani úžasná. Je dobrá, solidní, ale páté místo na světě se zdá být přehnané. K opojení úspěchem není důvod. Už proto, že celá pražská infrastruktura nese dlouhodobé známky zanedbanosti - stav mostů se zatraceně týká i veřejné dopravy - a investice až příliš respektují a předjímají dominanci automobilového provozu. Ten má přitom město ve jménu MHD omezovat a veřejná doprava musí být vůči autům konkurenceschopnější, než je dnes.
