Na konci minulého týdne podalo 54 poslanců z klubů KDU-ČSL, ODS, ANO, SPD a TOP 09 návrh na ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy. Celkem nepochybně se jedná o návrh, který jde přímo proti o měsíc starší iniciativě, jež navrhuje uzákonit manželství nejen jako svazek muže a ženy, ale jako manželství pro všechny včetně stejnopohlavních párů. Zjevně se jedná o pokus zarazit lesbické a gay či jiné manželské svazky na co nejdelší dobu, pokud možno navždy. Amen.
Návrh je velmi prostý: dnes v článku 32 Listiny základních práv a svobod v prvním odstavci a první větě čteme toto: "Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona." Pokud by prošel návrh padesáti čtyř poslanců včetně ministra Mariana Jurečky a exministryně Aleny Schillerové, věta by vypadala následovně: "Rodičovství, rodina a manželství jako svazek muže a ženy jsou pod ochranou zákona." Zatímco na pokrok, tedy na manželství pro všechny, stačí nadpoloviční většina sněmovny a Senátu, na snahu krok dopředu zastavit, tedy na ústavní změnu, by bylo potřeba tří pětin hlasů poslanců i senátorů.
Za přečtení stojí důvodová zpráva k navrhované ústavní novele. Mimořádný mišmaš, který si místy protiřečí a na němž je vidět, o jak násilnou změnu by se jednalo. Hned v úvodu čteme, že "cílem předkládaného návrhu novely Listiny základních práv a svobod je doplnit ochranu rodiny…" O.K. První zmatek, jde o ochranu rodiny, nebo o ochranu pojmu manželství? U rodiny se totiž netvrdí, že ji tvoří výhradně muž, žena a děti, případně muž a žena, kteří děti nemají.
Ale nechme to stranou a pojďme do dnešní suché reality. Představuju si nějakou takovouto situaci. Muž a žena, toho času ještě manželé, k sobě začali cítit nepřekonatelný odpor, který nezmenšuje ani fakt, že spolu mají dítě. Muž řekne: "Nebudu to dál snášet, nebavíš mě, nesnáším tě, jsi děsná, rozvedeme se." Žena na to odvětí: "Franto, já tě taky nesnáším, jsi mi už dlouho odpornej, ale manželství je v ústavě, tak to bychom se rozvádět neměli…" A Franta si to najednou uvědomí a kývá: "Zuzko, máš pravdu, jsi mi sice taky odporná, naše večery jsou peklo, nesnáším, jak usrkáváš to svý bílý víno u televize, ale ústava je ústava, tak nic, nerozvedeme se, budeme spolu trpět až do smrti."
Samo sebou situace, která nikdy, nikdy, nikdy nenastane. Dokonce i kdyby se měl rozvádět ústavní soudce, tak takhle uvažovat nebude. Odtud plyne, že "ochrana rodiny" doplněna zcela jistě nebude, i kdyby tu absurdní, minulost zachraňující novelu snad náhodou zákonodárci přijali. Ne, její smysl je prostě a jednoduše zabránit, aby dvě ženy, dva muži, dva transsexuálové či dva XX,46 intersexuální či XY,46 intersexuální jedinci atd. nemohli být "manželi" a nemohli jako manželé vychovávat dítě či děti. Bylo by fér to říct.
Novela diskriminuje lesby a gaye
Nejde o ochranu rodiny, ale o zabránění tomu, aby rodinu tvořili jiní jedinci než výhradně muž a žena plus případně dítě nebo děti. De facto tedy není pravda, co tvrdí důvodová zpráva, totiž že "navrhovaná ústavní novela není diskriminační, a je tudíž v souladu s článkem 1 a 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod". Diskriminuje lesby, gaye a další, kteří by chtěli vstoupit do svazku manželského. A zase: bylo by fér to pěkně nahlas říct.
Jakmile začnete šermovat čímsi jako "posvátnost rodiny" či "posvátnost manželství" v tvrdě sekulární společnosti, jako je ta česká (v níž podle výzkumu agentury MEDIAN z ledna 2020 stoupla mezi Čechy a Češkami podpora manželství pro všechny na 67 procent), jste na tenkém ledu. Každý zhruba ví, kolik se u nás rozvádí manželství, každý taky ví, že mnoho lidí sice založí rodinu, ale raději do onoho posvátného institutu manželského raději nevstoupí, "aby se nevázali".
I předkladatelé ústavní změny si to zřejmě uvědomili. Píší: "V rovině fakticity nemohou z řady různých objektivních i subjektivních důvodů, závislých i nezávislých na vůli zúčastněných osob, nikdy všechny rodiny dospět k podobě, která je chápána jako její ideál. Totéž platí i pro manželství, jehož veliký potenciál mnohdy nemůže být z řady příčin naplněn." O.K., beru to, nelze zpochybnit, vidíme to všude, u rodin rozvedených, ale i nerozvedených. Nechci tu rozvádět další odstavec o domácím násilí a násilí na ženách.
Autoři novely pokračují dál: "Tato skutečnost však nemůže znamenat, že má stát rezignovat na svou úlohu stanovovat normy chování. V tomto případě totiž obsahem a smyslem navrhované normy není jakékoli sankcionování toho, kdo její cíle nenaplňuje, nýbrž naopak podpora dobré praxe a nápomoc."
Tento oddílek představuje zase pěkný mišmaš, zmatek - jaká "podpora dobré praxe a nápomoc", kde? Důležitější je však věta, že stát nemůže "rezignovat na svou úlohu stanovovat normy chování". Protože toto tvrzení vlastně celkem jasně ukazuje, oč předkladatelům jde. Oni totiž přesně chtějí "stanovit normu chování", jež tkví v tom, že lesby a gayové nemohou tvořit manželský pár. Odtud plyne, že by to pro autory novely bylo v rozporu s normami chování.
A najednou jsme opět u kořene věci, u prakořene problému manželství pro všechny a u jakéhosi pseudokřesťanského názoru, že být lesba či gay je nemravné, že se to nesluší, nebo že to dokonce není normální. A je úplně šumák, že si to zjevná nadpoloviční většina občanstva této země nemyslí.
Žijeme v neoficiální polygamii a polyandrii
Důvodová zpráva tvrdí: "Navržená ústavní ochrana manželství ovšem zajišťuje vedle ochrany manželského soužití jako takového též ochranu pojmu manželství, a to výlučně jakožto svazku jednoho muže a jedné ženy. I tento aspekt navrhované ústavní normy je mimořádně důležitý, neboť zabraňuje neuváženým legislativním či výkladovým experimentům, které by se jinak potencionálně mohly podústavní právní úpravy manželství dotknout."
Tady už jdou autoři s pravdou trošku ven. Jde jim o pojem "manželství" a o "mimořádnou tradici" tohoto pojmu. Zajímavý moment celé důvodové zprávy, jež se obrací do minulosti manželství, do té pra-tradice. O tu se opírají jako o základnu, fundament, jenomže i pro ten fundament platí, že když se chtějí manželé rozvést, své manželství zničit, nikdy neřeknou "hele, manželství je strašně starý, tak to pojďme spolu vydržet, i když je to nuda a peklo v jednom".
Vtipné je i zdůraznění, že jde výlučně "o svazek jednoho muže a jedné ženy", kdyby náhodou někoho napadlo zavádět bigamii či polygamii nebo biandrii či polynadrii. Tam by se argumentovalo ještě hůř, vždyť polygamii znal běžně Starý zákon. Navíc je dnes neoficiální polygamie a polyandrie jednou z nejběžnějších věcí a možná by její oficializace mnoha rozvodům zabránila.
Poslankyně za STAN Barbora Urbanová na Twitteru upozornila na další lapsus důvodové zprávy, totiž že "obsahuje odkazy na studie, které přímo popírají to, co se snaží předkladatelé říct". Píše o profesorce psychologie Charlotte Pattersonové, jež je předkladateli citována takto: "… teorie psychologického vývoje tradičně zdůrazňovaly charakteristické přínosy matek i otců pro zdravý osobní a sociální vývoj jejich dětí." Urbanová se baví, neboť Pattersonová naopak jako jedna z prvních přišla s jiným závěrem. A sice: "Její výzkum zjistil, že děti vychovávané rodiči stejného pohlaví se vyvíjejí minimálně stejně dobře jako děti vychovávané heterosexuálními rodiči."
Poslankyně Urbanová pak také odkazuje na text Americké psychologické asociace Charlotte Pattersonová na čele LGBTQ rodinných studií a odhaduje, kde se asi u autorů důvodové zprávy stala chyba: "Prostě si vzali to, co potřebovali, a víc o tom nepřemýšleli. Co je podle mě děsivý, je to, že jim to nevadí. Nikomu to nevadí. Jako kdyby tohle stačilo." - Jen dodám, že mně to dost vadí.
Pro mě je děsivý spíš fakt, že akce padesáti čtyř je vlastně úplně nesmyslná, zbytečná, a tedy hloupá. Nikomu nepomůže, žádnou rozpadající se rodinu nezachrání. Naopak, lidem, kteří sní o manželství a chtěli by do něj vstoupit, jenomže mají stejné pohlaví, to chtějí znemožnit. Kazisvětská novela, jež chce zafixovat, zadržet něco, co dávno neexistuje, starý, tvrdý svět, který neměl dost lásky pro "jiné".
