V sobotu 16. listopadu organizuje Milion chvilek Letnou II. Má to vůbec ještě smysl? Nečekaným zastavením Babišova stíhání důvod nepominul, spíš ještě posílil. Ale hlavně přece nechceme žít ve firmě Česko, v jakémsi čapím hnízdu, které ovládá miliardář spolu s komunisty a neonácky.
Chystaná novela zákona si zaslouží jasné odmítnutí. Není potřeba míchat metody zpravodajců s metodami policie. Vracelo by nás to do dob, jejichž odchod právě slavíme.
Jak se Česko změnilo během třiceti svobodných let? Co se stalo s jeho krajinou a ekonomikou? Jak se proměnily školy a jakou dnes máme šanci domoci se svých práv? Kam nás vede zahraniční politika? V týdnu před 17. listopadem přináší Aktuálně.cz sérii sedmi svátečních esejů. Pondělní zkoumal životní prostředí, úterní ekonomickou transformaci. Dnešní se věnuje právu a justici.
Jižní Ameriku dlouho ničily ozbrojené puče a vojenské diktatury. Teď se armády konečně začínají chovat zdrženlivěji.
Jak se Česko změnilo během třiceti svobodných let? Co se stalo s jeho městy, krajinou a ekonomikou? Jak se proměnily školy a jakou dnes máme šanci domoci se svých práv? Do jaké budoucnosti nás vede zahraniční politika? V týdnu před 17. listopadem přináší Aktuálně.cz sérii sedmi svátečních esejů. Pondělní zkoumal životní prostředí, dnešní se věnuje ekonomické transformaci.
Jak se Česko změnilo během třiceti svobodných let? Co se stalo s jeho městy, krajinou a ekonomikou? Jak se proměnily školy a jakou dnes máme šanci domoci se svých práv? Do jaké budoucnosti nás vede zahraniční politika? V týdnu před 17. listopadem přináší Aktuálně.cz sérii sedmi svátečních esejů. První zkoumá životní prostředí.
Přijímat uprchlíky se po převratu v listopadu 1989 zdálo normální. Dnes už odmítáme přijmout byť jen 40 bezprizorných dětí z Řecka, sirotků. Byl by to zřejmě politický skandál.
Úbytek "měkké síly" - tedy šíření obrazu Ameriky jako bezohledného znečišťovatele - může v důsledku oslabit i její sílu "tvrdou", vojenskou.
Po třech svobodných dekádách mají Němci z východu pocit, že je Berlínská zeď při pádu zavalila a do volebních uren házejí protestní hlasy. To varování není radno přeslechnout.
Společnost Home Credit žaluje české sinology za překlad čínských textů. Snaha potlačovat kritické informace o česko-čínských vztazích už tady jednou byla. Skončila blamáží a mezinárodní ostudou.
Jistě, Adolf Hitler je zřejmě obecně vnímán jako zlo, protože to do starších generací komunisté tloukli. Ale Josif Vissarionovič Stalin? U tohoto krvavého báťušky už nic tak jasně obecného neplatí. Dokonce je takřka normální, že se v komunistické straně (KSČM) udrželo velmi aktivní stalinistické křídlo.
Ano, protest doprovázený stávkou je vždycky jistým druhem vydírání a sociálního násilí. Tím jsou ale nedůstojné mzdy také. Stávka společnosti pomáhá. Otevírá jí oči.
Odborář František Dobšík to nezvládl, nemá na své straně drtivou většinu škol, rodičů, ale ani všechny odborné, vzdělávací organizace. Velká chyba. A přitom by stávka, pořádná, smysluplná, byla potřeba už dávno.
Berlín hodlá zastropovat nájemné a z českých velkých měst se ozývá potlesk. Je to špatný nápad. Už tak zoufalou situaci by to ještě zhoršilo. Cesta z pasti vede jinudy. A ano, je bohužel delší a méně pohodlná.
Každý, kdo s nadávkou neomarxismu nálepkuje soupeře, trpí strachem ze změn k lepšímu (ale i náročnějšímu) způsobu života, třeba u genderové vyváženosti, či strachem z otevřenosti. Je to opevnění (viz to, co Zeman udělal z Pražského hradu) versus otevřenost (viz občanské iniciativy typu Milionu chvilek).
My starší si o nich poněkud přezíravě myslíme, že jsou spokojení ve svém virtuálním světě a do ničeho jiného se jim moc nechce. Tak tedy dávka reality: ke spokojenosti mají mladí lidé daleko. A jejich život není ani zdaleka tak bezstarostný, jak máme tendenci jej vidět. Generaci Z drtí státní mašinerie, která odmítá vstoupit do 21. století.
Četba denního tisku dnes připomíná spíš listování některým z historických periodik: Otazníky nad smrtí Jana Masaryka. Hádka o maršála Koněva. Sovětská okupace jako dopravní nehoda… Až se člověk ptá, jestli od pádu komunismu už opravdu uplynuly tři dekády. Proč se vlastně pořád motáme v kruhu?
Radikální čeští odpůrci Miloše Zemana, stejně jako tvrdí američtí oponenti Donalda Trumpa se nemohou dočkat chvíle, až ti dva opustí své prezidentské úřady. Nejlépe hned. Připomeňme nedočkavcům jedno přísloví. Je sice otřepané, zjevně na něj ale zapomněli: Dávejte si pozor na svá přání. Mohla by se vám taky splnit.
Žijeme v době rozkolu, ale co je rodina víc než oddanost, odpovědnost a odpuštění? Je jedno, jak vypadá a jestli tam bere víc žena nebo muž, případně jedna z žen či jeden z mužů. Neexistuje rodina tradiční, jen rodina dobrá, nebo rodina k ničemu, která se stejně rozpadne.
Přesně před dvěma roky začal Andrej Babiš sestavovat svou první vládu. Opozice se s trestně stíhaným politikem odmítla bavit a jejím jediným programem se stal vyšší princip mravní. Nepřineslo to nic dobrého. Ani opozici, ani Česku.
