Jestli něco česká veřejnost nepotřebuje, pak ukazovat, že se zraněné city dají žalovat u soudu. Inspirativní by kardinál byl jako člověk, který rozumí řeči víry i ústavy a neplete je dohromady.
Markéta Pekarová Adamová je určitě lepší volba než Tomáš Czernin. Nová předsedkyně ale uspěje, jen pokud dokáže spolu se starosty uspořádat politickou svatbu.
Nesmírně důležité jsou tři věci: jasné zákony, které užívání takových technologií upraví. Garance toho, že nebudou zneužity (je vůbec možná?) a že budou nasazovány jen v případech vážného obecného zájmu. A za třetí: bude zavedena důvěryhodná občanská kontrola jejich užití.
Zatímco ve Washingtonu se demokraté a republikáni sebestředně politicky řežou, Putin se těší, že příště si Ukrajina jalovičku koupí u něho.
Kdo by si opravdu rád sedl do prezidentského křesla, tomu už běží odpočet. Po odchodu Miloše Zemana se nebude proti komu vymezovat. Uspěje ten, kdo objede republiku a se sháněním hlasů začne včas.
V otrlé době, která už málokoho něčím zaskočí, přinesly poslední dny celou sérii zpráv, jež pořád ještě šokovat dovedou. Jedno mají společné: přicházejí z Číny.
Premiér Babiš se na Ukrajině zas jednou předvedl jako západní politik, který chápe a drží evropský postoj k ruské okupaci Krymu. Který Evropskou unii jen nekritizuje a nenatahuje ruku po penězích, ale pro bezpečný a svobodný evropský prostor taky něco konečně dělá.
Českem prošlo strašidlo „neomarxismu“ a ukázalo, jak malověrní jsou obránci starých pořádků
Povodeň v unikátním italském městě ukazuje, že klimatické změně kráčíme vstříc s politickou reprezentací, která ji nejprve zesměšňuje a pak se na ní snaží vydělat.
Konzervy v hlavním městě chtějí zakonzervovat těžko snesitelný, nezdravý, dusivý stav, který škodí. Chyba. Čekat, "až jednou budou hotové oba pražské okruhy", je asi jako čekat na Godota. Praha zůstává konzervou výfukových plynů.
KDU-ČSL dostane novou šanci vybrat si šéfa, který bude schopný ubránit u nás skutečný konzervativismus proti tomu nebezpečnému.
Víkendové protesty i oslavy ukázaly, že Češi nechtějí být jen diváky svého osudu. Skvělá zpráva. Opravdovou změnu ale jen plná náměstí nepřinesou. Potřebujeme se vrátit ke starému dobrému střetu politických stran.
Je naprosto logické, že lidé výročí sametu spojují s odporem k Babišovi, Zemanovi, KSČM a dalším antievropským, antizápadním politikům, hnutím a stranám. Není v tom žádný rozpor, naopak, demonstrace vycházejí z podstaty a ducha sametu.
Vědět, co nechceme, nestačí. "Svobodu od" už máme, chybí nám ale "svoboda k" - smysluplná vize, jak dosáhnout toho, aby nám i našim dětem bylo "líp".
Oba ty dny, 16. i 17. listopad, byly mimořádné, přinesly naději lidem, kteří se bojí o svobodu, o to, že se z nás stává shora řízená firma držená u moci zvadlými komunisty. Že jen konzumujeme a o svět nemáme zájem. Není to pravda, nejsme takoví.
Čeká nás střet lhostejnosti a strachu se zájmem a péčí o svět. Obrazně řečeno Klaus junior i senior proti Gretě, 2 853 390 voličů Miloše Zemana proti Milionu chvilek pro demokracii . Dodejme, že za komunistů byl nepoměr lhostejných a nelhostejných mnohem větší. V tom je naděje.
V devadesátých letech patřili politici k vážený lidem a pohrdalo se vesměs podnikateli, kteří vypadali jako něco ve finálovém saku s bílými ponožkami. Teď se to prohodilo. Podnikatelé získali zpět svůj respekt, zatímco slovo "politik" se stalo sprostou nadávkou. Potřebujeme to změnit.
Třicet let po Listopadu lze o našich vztazích se Západem říci, že jsme to od zamilovanosti a líbánek dopracovali k manželství bez sexu.
Revoluce se nevyhrávají ani na Letné, ani na Václavském náměstí. Zvítězí, až když se prosadí i v odlehlých koutech země. Nezapomínejme na ně.
Posledních 30 let odválo nejen komunismus, ale i staré časy. Naše školství neumí mladé lidi připravit na budoucnost. Dlužíme jim změnu
