Vrcholí advent, čas, kdy se skoro každý nějak snaží pamatovat na jiné. Chlubí se tím i firmy, které zvlášť v tomto období lákají zákazníky: Nakupujte u nás, podpoříte dobrou věc. Vypadá to chvályhodně. Poznat ale podnik, který opravdu přispívá na charitu nebo se šetrně chová k přírodě, je docela velký oříšek.
Vzdělání u nás teď nezachrání ani peníze pro učitele, ani drcení studentů státní maturitou. Prvořadým úkolem dneška je výběrová pomoc žákům v regionech, které se propadají.
Národní investiční plán sice nedává smysl, vezměme ale premiéra vážně. Jeho obrat v pohledu na budoucnost nabízí šanci, již by bylo škoda propást.
Jízdní řád vládních investic připomíná komunistické pětiletky: o plánování světlých zítřků v něm není nouze, jaksi ale není jasné, z čeho se zaplatí. Užitek se pak měří množstvím, s kvalitou zřejmě není třeba ztrácet čas.
Jaká matka, taková Katka. Jablko nepadá daleko od stromu. Pozor na ta česká přísloví, jsou jedovatá. Poslechněme si, co o nich míní rocker nebo filozof z chudé rodiny.
V Británii zvítězili konzervativci, brexit a skotští nacionalisté. Prohráli labouristé, liberální demokraté a brzo možná prohraje i idea Spojeného království.
V debatě o zbraních jsme v Česku během jednoho dne takřka dohnali přes dvě stě let dlouhou historii Spojených států. A to je nebezpečné.
Veřejná debata o vztahu k Čínské lidové republice, jež se rozproudila po Zemanově "restartu" vzájemných vztahů před pěti lety, se v médiích často dočkala odsudku jako "polarizovaná" nebo "deformovaná". Většinou nebylo úplně jasné, co přesně to znamená. V závěru tohoto týdne ale můžeme směle konstatovat: ba věru, jisté deformace tu jsou.
Už je to tady! Prosinec - měsíc bilancí a ohlédnutí. Čas soutěží a žebříčků, které nám řeknou, co se povedlo a co ne. Naznačí, kde zaostáváme, kdo se stal hvězdou a kdo propadl. Česká filmová bilance má doposud tři hlavní taháky: Nabarvené ptáče, Staříky a Vlastníky. Co tyto tři filmy, které letos vyvolaly největší mediální pozornost, říkají o současném Česku?
Premiér Johnson v zítřejších volbách zvítězí. Pokud ale nezíská absolutní většinu, nevyhraje. Záleží, zda odpůrci brexitu budou volit srdcem, nebo hlavou.
Je moderní kumšt opravdu tak zvláštním světem, nebo si z nás občas jeho protagonisté prostě jen dělají legraci?
Nevládní strany žádají premiéra, aby odstoupil. Sotva to však udělá, nezačnou-li hnutí ANO padat preference. Aby se tak stalo, musela by ale jeho voličům umět politická konkurence něco nabídnout.
Audit není hrůznou tečkou za Babišovými obtížemi. Hrůza bez konce jím naopak teprve začíná. Vracení eurodotací je tím nejmenším průšvihem. Jako domino brzo začnou padat na premiéra další a větší. Ano, bude hůř.
Kdysi se Čína modernizovala přebíráním západních technologií. Teď Peking nabízí k přebrání ostatním svůj koncept "modernizace" politického systému. Jeho "demoverze" je k vidění v Sin-ťiangu.
Bojoval do posledního vojáka. Porušil snad všechny ženevské konvence politického boje. A stejně prohrál. Ministerský předseda byl a je ve střetu zájmů. Pokud si chce udržet vliv, musí konečně zvolit mezi byznysem a politikou.
Chvíli to vypadalo, jako by se ruský odbor ministerstva zahraničí přestěhoval tento týden do Řeporyjí. Tamní starosta a bavič Pavel Novotný si v rozhovoru s kremelskou televizí nebral servítky. U českého publika zabodoval, reálně ale pomohl Moskvě. Chceme-li Putinovým expanzivním choutkám opravdu čelit, šaškování v propagandistickém televarieté nám nepomůže.
Bez nového hráče se český telekomunikační trh nepohne z místa. Jen konkurence zajistí, abychom za mobilní služby pořád neplatili zbytečně moc. Zatím jí ale trochu házíme klacky pod nohy.
Blokování a vetování nám jde na jedničku. Získat spojence a eura na modernizaci Česka ale neumíme. I v dalším období jsme horkým kandidátem na unijního spitzenlosera.
Zpoždění české spravedlnosti se počítá na desítky let. Pak se nedivme, že ti, kdo stříleli na hranicích po nevinných, si dnes staví oslavné sochy.
Německá CDU je něco jako ohrožený druh. V Evropě je poslední klasickou velkou stranou, které se daří stát u vládního kormidla. Víkendový sjezd v Lipsku ale potvrdil, že udržet politický střed mezi zelenými progresivisty a pravicovými populisty z Alternativy pro Německo bude pro křesťanské demokraty stále těžší.
