Vůdčí osobnosti strany se za Bidenem sešikovaly. Podpořili ho Barack Obama, Nancy Pelosiová i Hillary Clintonová. Část voličské základny ale stále ještě hledá, zda by nebyl v zásobě nějaký lepší kandidát.
Odešel filozof a chartista, který varoval, že demokracie bez demokratů a politicky gramotných lidí svět nezachrání.
Když si prezident splní svůj krásný sen o omezení solárníků, padne na republiku ošklivá noční můra v podobě nekonečných soudních tahanic.
Možná je nakažených hodně. Možná skoro nikdo. Nevíme a testy to teď neodhalí. V nejlepším případě z nich zjistíme jediné: co všechno nevíme.
Vicepremiér Jan Hamáček, zdá se, dnes dělá nikoli evropskou, ale mnohem spíš čínskou politiku. A jak se ukazuje, nesmrdí mu už ani ta rusko-okamurovská.
Potřebujeme, aby teď stát investoval do svých občanů. Rychle a hodně. Na dluh. Ušetřit ale můžeme také: když osekáme 120 miliard pofidérních dotací.
Donalda Trumpa může dostat z úřadu jen jeho vlastní neschopnost, nikoli urážení lidí, kteří by chtěli jako Američané věřit, že jejich prezident ví, co dělá. To není jejich hanba, jen omyl.
Po negativních úrokových sazbách tu máme minusovou cenu ropy. Jeden pevný bod za druhým se hroutí, hibernace musí skončit.
Pomíjí doba, kdy bylo rozumné zakazovat cesty do zahraničí. Prezidentova představa, že díky tomu objevíme krásy své země, není ani k pobavení.
Šest let Andrej Babiš prohlašoval celý sektor za černou díru a sliboval reformu. Nezvládl ji. A když teď oslabené nemocnice napadl koronavir, snaží se to premiér dohnat miliardami. Ty ale samy o sobě nepomohou.
Podle premiéra by unie v krizi měla rychle zapomenout na své ekologické plány. Ta ale spíš zapomene na Česko. Ve hře jsou miliardy eur. Stále máme šanci o ně místo štěkání zabojovat.
Ještě dlouho můžeme proti krizi bojovat dotováním zastavených fabrik, pomalým otevíráním provozů a záchranou nefunkčních firem. Anebo lze investovat miliardy do šikovných lidí a pobídnout je znovu k podnikání. B je správně.
Když už ministr neumí efektivně pomáhat, měl by se alespoň řídit Hippokratovým heslem „Hlavně neublížit!“.
Že by se děti doma něco kloudného naučily, není moc pravděpodobné. Karanténa ale může odstartovat lepší spolupráci mezi školou a rodinou.
Ekonomiku by mohly dostat na nohy chytré pobídky. Ale jen pokud budou otevřené i pro menší hráče. Ti zatím bohužel zůstávají mimo hru – a s nimi i naše budoucnost.
Roušky by ve škole fungovaly jen jako symbol. Děti na ně budou sahat, budou si je sundavat, házet jimi po sobě, brát si je. Budou na sebe stejně sahat, budou jíst a pít a strkat si prsty do pusy a do nosu, kousat si nehty.
Epidemiologův příběh ukazuje, jak nešťastně se u nás v posledních dnech začala proplétat role odborníka a politika.
Tým sociologa Daniela Prokopa zveřejnil výsledky vůbec prvního průzkumu, který sleduje dopad krize na obyvatele a jejich chování. Čtvrtina lidí se obává ztráty práce, přes polovinu domácností šetří a dvě z pěti mají úspory na pouhý měsíc.
Tenhle příběh vás ani nešokuje, ani nezasáhne. Dokonale však popisuje, jaký život u nás Vietnamci žijí. Mladá studentka ČVUT Hana Nguyenová prožila své dětství v České Třebové. Její rodiče do východočeského města přišli na konci 90. let a otevřeli si tu stánek s oblečením a látkami. Představujeme další z finálových textů soutěže Vietnam Stories.
Twí a Long tvoří mladý pár. Jako jedni z mála v republice pomáhají členům vietnamské menšiny s rozvojem restauračního byznysu podle moderních trendů. Pro podniky vyvíjí osobitý koncept, který láká zákazníky a popularizuje tak vietnamskou kuchyni. Začínajícím podnikatelům pomáhají překonat jazykovou bariéru a zvládnout vstup na gastro trh. Představujeme další z finálových textů Vietnam Stories.
