Je příjemné listopadové odpoledne a já se právě nacházím na pražské konferenci TedxPrague 2019, kde za malou chvilku vystoupí umělecké duo složené ze dvou mladých, a bezesporu talentovaných, slečen - Ňun a Ví. Představujeme další z finálových textů soutěže Vietnam Stories.
Moderně zařízené vietnamské bistro v pražských Holešovicích mívá přes oběd plno. Mladí lidé z okolních kanceláří se sem pravidelně vrací na vyhlášené Bún bò Nam Bô, čerstvé závitky Nem cuốn i na vietnamskou kávu. Na přání tu dostanou čerstvý mladý kokos nebo veganské závitky. Platit se dá i v eurech. Lidé postávají ve skupinkách před vchodem a čekají, až se uvolní stůl, kapacita není velká.
Vláda pomáhá rodičům s domácí výukou školáků velmi názornými příklady z matematiky. Nic ale bohužel nevychází tak, jak by mělo.
Ze dne na den vláda prakticky zastavila normální život. Odpověď společnosti byla příkladná: omezení ochotně dodržujeme. Je ale jasné, že únava ze života v karanténě bude sílit. Na vybranou ovšem nemáme. Chceme-li infekci porazit, nic jiného než přistupovat na omezení nám nezbývá.
Ve Spojených státech rekordně roste nezaměstnanost. Kongres ale sype stovky miliard velkému byznysu. Američany čekají extrémně těžké časy.
Kdybychom všichni pracovali pro holding, mělo by Česko tu nejefektivnější ekonomickou pomoc. Jenže mnohé malé firmy a živnostníci v holdingu nepracují. A ti mají smůlu. Zatím.
Koronavirus tu s námi je sotva měsíc. A už sílí úvahy, jestli striktními opatřeními nechráníme seniory za příliš vysokou cenu. Ta otázka je perverzní, je v ní ale ukryta i dobrá zpráva o české společnosti.
Zahalená tvář se stala univerzálním symbolem boje. Znakem příslušnosti ke kmeni, který je ve válce s virem. A každé narušení jednoty dnes vyvolává strach a chuť trestat i ty, kdo nikoho neohrožují.
Jak státy sní o moci v době epidemií. Od antického Řecka až po současnou Čínu.
Trump vytěžil z prvotního nárazu krize, která k němu posunula pár procent voličů. Potenciál víry v prezidenta, který ví, co dělá, ale může vyprchat.
Vynucený konec mluvčího na pražské filozofii nabízí několik zajímavých odpovědí. A také jednu důležitou otázku.
Zavřené hranice, strach a domácí výroba nedostatkového zboží… Jednou tak budeme vzpomínat na koronavir. Vlastně tedy v lecčems podobně jako na závěrečné roky československého komunismu.
Výzva, aby lidé "zůstávali doma", je nejčastějším memem dneška. Střecha nad hlavou se najednou stává klíčovým faktorem pro zvládnutí pandemie. Jenže co s těmi, kteří luxus v podobě domova nemají?
Zloději vracejí, co ukradli. Strach o život nejspíš dokáže kromě úzkosti vyvolat i pozitivní reakce.
Zdravotní i ekonomický účet za krizi bude obrovský. Neměli bychom ji však jen bezhlavě zadržovat, ale i využít k potřebným reformám.
Jak Hamáček se Zemanem "posouvají" vzájemné vztahy s Pekingem na pozadí koronaviru.
Koronavirus jsme brutálně podcenili všichni. Vinit teď ze situace jen premiéra a vládu je trapné. Je čas na svornost. Na soudy dojde potom.
Náhlého ekonomického otřesu se bojíme už roky. A když teď přichází, ukazuje se, že nemáme po ruce plán, jak jej řešit. A ještě nás deptají resty z minulosti.
Poslanec Stanislav Berkovec svou hloupostí odkryl, jak se reálně vybírají mediální rady. Děkujeme. Snad už nikdo nepochybuje, že takto dál volit radní nelze.
Spojování sil demokratické opozice je jako yetti – všichni o něm mluví, ale nikdo ho zatím neviděl. A jestli ho někdo může objevit, jsou to Starostové, kteří jsou přijatelní pro každého.
