Mohla by to být story o ženě, kterou provázelo neštěstí, smůla a drtivé následky vlastních rozhodnutí. Na osud Trudie Bryksové, od jejíž smrti tento týden uplynulo deset let, je ale možné nahlížet i opačně. Jako na život mimořádné osobnosti, jež se nikdy nevzdala.
Tvořil součást a někdy i střed celého intelektuálního ekosystému, který se pomalu stává historií.
Mnozí jej nechápali - vyčítali mu iracionalitu a nedostatek vědeckého přístupu. Ivana M. Havla ale hnala jen obdivuhodná touha porozumět světu.
Absurdní reakce hradního pána může přinést i dobré ovoce. Do neděle máme čas přemýšlet, co vlastně od prezidenta této země chceme slýchat.
Smutným symbolem neexistující funkční české politiky vůči Rusku se stal Jan Hamáček. Ještě včera chtěl do Moskvy letět pro Sputnik, dnes vyhošťuje osmnáct ruských špiónů.
Zemřel Hans Küng. Myslitel, který dokázal rozeznat souladnou symfonii i tam, kde se ostatním zdálo, že slyší jen kakofonický hluk.
Odešel člověk, který otevíral dveře. Tisícům lidí k poznání vesmíru, k tajemstvím kosmických programů i vědy. A také k přísně střeženým tajemstvím komunistické špionáže a studené války.
Bulovka je nemocnice. Její okolí nás ilustruje. Sanitky na chodnících a na zákazu zastavení, všude odpadky.
Pod Vypichem, nad statkem Šafránka vede cesta mezi stromy a křovinami, jež slouží jako skládka.
Každá epidemie jednou pomine, ale zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu o nákupu ochranných pomůcek bude česko-čínská družba vydýchávat těžko.
V estébáckých šanonech u jeho jména stálo "náboženský fanatik". V kriminále mu jako politickému vězni říkali "ču*ák, zku*vysyn a zm*d". Normalizační církevní představení jej pak oslovovali "pane" - aby dali najevo, že pro ně není kněz. Disident, chartista a jezuita František Lízna podlehl minulý čtvrtek koronaviru. Dnes odpoledne jeho tělo spočine v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně.
Santo subito!, svatý hned, dožadovali se poutníci kanonizace papeže Jana Pavla II. už na jeho pohřbu. Ten slogan by byl zcela příhodný i teď, když se uzavřela pozemská pouť Františka Lízny. Jezuity, chartisty, vězně, mystika, poutníka, duší básníka.
Když bylo vládě nejhůř, zachránili ji hejtmani. Regionální samosprávu přitom centrum dlouhodobě vnímá jako nekalou konkurenci: pravomoci kraje dostaly, nikoli už ale peníze na jejich uplatňování. Pandemie připomněla, že je na čase nešťastné poměry změnit a dát regionům, co jim po právu patří. Nic míň, ovšem ani nic nadto.
Zemřel muž, který se nebál svého konce, třebaže nejraději žasl nad "darem života".
Demokrat vyhrál volby, republikáni mohou těžko čekat, že se bude chovat, jako by to byla remíza. Pod Donaldem Trumpem sami potvrdili, že takhle to dnes ve Státech rozhodně nefunguje.
Když krachuje digitalizace, je to špatně. Když u toho krachuje i logika, je to horší. Kolaps registračního systému pro očkování překryl to podstatnější - že takto 70 procent osmdesátníků k vakcinaci rozhodně nenalákáme.
Jedno volební období, kdy místo většiny ve sněmovně vládne korupční zákulisí, Česko přežije. Pokud to ale bude pokračovat i po roce 2021, čeká nás velký problém.
Veřejné rozloučení se zemřelým disidentem, písničkářem a evangelickým farářem Svatoplukem Karáskem proběhlo v sobotu odpoledne v pražském kostele U Salvátora. Kvůli epidemické situaci byli na místě jen pozvaní, zbytek mohl obřad sledovat online. Připomínáme v této souvislosti osobní ohlédnutí za Svatoplukem Karáskem z pera Michala Plzáka, proložené kurzívami z jeho textů a fotografiemi ze života.
Pokud se smí prezident karikovat (obrazně kritizovat a zesměšňovat), jaká karikatura Miloše Zemana by vlastně byla únosná a co by se na něm smělo přehnat?
Komunisté museli mezi roky 1970 a 1989 prokázat, že se dovedou ohnout až pod podrážky svých bot a prolhat ještě níž. Přesto dnes v mnoha klíčových funkcích ovládají demokratické Česko. Neměli bychom být už dál?
