Chvíli to vypadalo, jako by se ruský odbor ministerstva zahraničí přestěhoval tento týden do Řeporyjí. Tamní starosta a bavič Pavel Novotný si v rozhovoru s kremelskou televizí nebral servítky. U českého publika zabodoval, reálně ale pomohl Moskvě. Chceme-li Putinovým expanzivním choutkám opravdu čelit, šaškování v propagandistickém televarieté nám nepomůže.
Bez nového hráče se český telekomunikační trh nepohne z místa. Jen konkurence zajistí, abychom za mobilní služby pořád neplatili zbytečně moc. Zatím jí ale trochu házíme klacky pod nohy.
Blokování a vetování nám jde na jedničku. Získat spojence a eura na modernizaci Česka ale neumíme. I v dalším období jsme horkým kandidátem na unijního spitzenlosera.
Zpoždění české spravedlnosti se počítá na desítky let. Pak se nedivme, že ti, kdo stříleli na hranicích po nevinných, si dnes staví oslavné sochy.
Německá CDU je něco jako ohrožený druh. V Evropě je poslední klasickou velkou stranou, které se daří stát u vládního kormidla. Víkendový sjezd v Lipsku ale potvrdil, že udržet politický střed mezi zelenými progresivisty a pravicovými populisty z Alternativy pro Německo bude pro křesťanské demokraty stále těžší.
Novou totalitu kardinál vidí "v politické korektnosti", v "ovládání médií". Jako příklad nabízí reakci na kázání profesora Piťhy, který podle něj "prorocky" tvrdil, že "homosexuálové budou prohlášeni nadřazenou vládnoucí třídou, běžní lidé budou deportováni do vyhlazovacích táborů a budou se unášet děti". Zapletl sem klimatickou změnu, Gretu, skoro všechny ty stále omílané věci.
Jestli něco česká veřejnost nepotřebuje, pak ukazovat, že se zraněné city dají žalovat u soudu. Inspirativní by kardinál byl jako člověk, který rozumí řeči víry i ústavy a neplete je dohromady.
Markéta Pekarová Adamová je určitě lepší volba než Tomáš Czernin. Nová předsedkyně ale uspěje, jen pokud dokáže spolu se starosty uspořádat politickou svatbu.
Zatímco ve Washingtonu se demokraté a republikáni sebestředně politicky řežou, Putin se těší, že příště si Ukrajina jalovičku koupí u něho.
Kdo by si opravdu rád sedl do prezidentského křesla, tomu už běží odpočet. Po odchodu Miloše Zemana se nebude proti komu vymezovat. Uspěje ten, kdo objede republiku a se sháněním hlasů začne včas.
V otrlé době, která už málokoho něčím zaskočí, přinesly poslední dny celou sérii zpráv, jež pořád ještě šokovat dovedou. Jedno mají společné: přicházejí z Číny.
Českem prošlo strašidlo „neomarxismu“ a ukázalo, jak malověrní jsou obránci starých pořádků
Povodeň v unikátním italském městě ukazuje, že klimatické změně kráčíme vstříc s politickou reprezentací, která ji nejprve zesměšňuje a pak se na ní snaží vydělat.
KDU-ČSL dostane novou šanci vybrat si šéfa, který bude schopný ubránit u nás skutečný konzervativismus proti tomu nebezpečnému.
Víkendové protesty i oslavy ukázaly, že Češi nechtějí být jen diváky svého osudu. Skvělá zpráva. Opravdovou změnu ale jen plná náměstí nepřinesou. Potřebujeme se vrátit ke starému dobrému střetu politických stran.
Třicet let po Listopadu lze o našich vztazích se Západem říci, že jsme to od zamilovanosti a líbánek dopracovali k manželství bez sexu.
Revoluce se nevyhrávají ani na Letné, ani na Václavském náměstí. Zvítězí, až když se prosadí i v odlehlých koutech země. Nezapomínejme na ně.
Posledních 30 let odválo nejen komunismus, ale i staré časy. Naše školství neumí mladé lidi připravit na budoucnost. Dlužíme jim změnu
Chystaná novela zákona si zaslouží jasné odmítnutí. Není potřeba míchat metody zpravodajců s metodami policie. Vracelo by nás to do dob, jejichž odchod právě slavíme.
Jak se Česko změnilo během třiceti svobodných let? Co se stalo s jeho krajinou a ekonomikou? Jak se proměnily školy a jakou dnes máme šanci domoci se svých práv? Kam nás vede zahraniční politika? V týdnu před 17. listopadem přináší Aktuálně.cz sérii sedmi svátečních esejů. Pondělní zkoumal životní prostředí, úterní ekonomickou transformaci. Dnešní se věnuje právu a justici.
