Slovenské školy, to sú aj drzí a slabší žiaci, učiteľský zbor často prestarnutý a ešte častejšie postihnutý feminizáciou. Dôvodom sú aj nízke platy učiteľov, či nedostatočné spoločenské ocenenie učiteľského povolania, alebo nezáujem rodičov a politikov. Slovenské školstvo je v kríze. Medzi možné alternatívy patrí aj tzv. waldorfská škola. Na stránkach slovenských novín sa na túto tému rozpútala ostrá výmena názorov.
Ačkoliv jsem sám dříve souhlasil s tím chovat se vůči komunistické straně velkoryse, čím dál více si myslím, že doba hájení skončila a žádná strana vyznávající otevřeně komunistickou ideologii by neměla legálně v naší zemi působit.
Nejlepší z fejetonů VIII. - Rok psal téměř každý den Milan Fridrich fejetony pro Aktuálně.cz. Připomeňte si ty nejlepší z nich.
Jsem asi poslední ročník, který žil pod komunisty a ještě stále si mnohé pamatuje. Mám tři děti, ale všem musím neustále připomínat, že všechno není samozřejmé a že jejich rodiče vyrůstali pod tvrdým diktátem komunistů.
Je trapné, že pan Grebeníček se brání proti vzniku institutu Ústavu paměti národa. Zároveň je to zcela pochopitelné, třeba se v duchu stydí, že jeho otec mučil bezbranné vězně a nebyl za to nikdy odsouzen.
Děkuji serveru aktualne.cz za další otevření diskuse nad stále aktuálním tématem vyrovnání se s komunistickou minulostí.
Když vznikala polská vládní koalice a vstupovala do ní nevypočitatelná rolnická radikální Sebeobrana i až příliš vypočitatelná utrapravicová Liga polských rodin, říkali někteří mí přátelé - Poláci trpce: "Teď teprve vidíš to pravé Polsko! To předtím, papež, Solidarita, nekrvavá porážka komunismu, to bylo krásné, ale takoví umíme být jenom chvíli..."
Zastávám názor, že naše společnost se v posledních letech svého demokratického působení na mapě světa otáčí často za minulostí.
Pan senátor Jaromír Štětina by měl nejdříve národu vysvětlit, jak je možné, že on osobně prošel dekomunizací ve svém nitru během několika málo let, a jiným ordinuje dokonce dobu 2-3 generací.
Jsem pro, aby byli komunisté postaveni mimo zákon. Jde o velmi agresivní a vezkrze manipulativní ideologii, která se navenek tváří jako spasitelná, jen je jaksi bez kousku úcty k názorům jinak smýšlejících lidí.
Myslím, že je třeba důrazně konstatovat, že zločiny komunistů jsou nepromlčené a nepromlčitelné! Ještě stále je třeba trestat bývalé komunistické soudce, prokurátory, bachaře, členy Lidových Milicí, příslušníky StB a funkcionáře KSČ - tedy všechny ty, kteří se výraznou měrou zasloužili o zločiny komunismu.
Nejlepší z fejetonů VII. - Rok psal téměř každý den Milan Fridrich fejetony pro Aktuálně.cz. Připomeňte si ty nejlepší z nich.
DEBATA TÝDNE - Historik Vilímek, bývalý šéf KSČM Grebeníček a senátor Štětina debatují v Aktuálně.cz, jak naložit s komunismem. Co si myslíte vy?
Prvního října, v den, kdy uplynulo přesně 16 let, 10 měsíců a 14 dní od Sedmnáctého listopadu, řekl Václav Havel, strůjce sametové revoluce, v pořadu Otázky Václava Moravce na adresu komunistů: "Mysleli jsme si tenkrát, že se reformují a oni to neudělali."
"Společnost, která žije, má dějiny. (...) I u nás se zdá, jako by od jisté doby nebylo dějin: pomalu ale jistě ztrácíme pojem času - zapomínáme, co bylo kdy, co bylo dříve a co později, co vůbec bylo - a převládá v nás pocit, že je to vlastně i jedno," napsal Václav Havel v roce 1975 tehdejšímu prezidentovi ČSSR, Gustavu Husákovi, aby jej varoval před negativními důsledky všeobecné apatie a všeprostupující demoralizace.
Pokusy stanovit občanům zákonem, jak si mají vykládat dějiny, se v posledních letech objevily už několikrát.
Česká NEJ - Nejen památky a architektonické skvosty. Hledáte s námi i zapomenuté příběhy významných lidí. Těch, co se zde narodili, něco unikátního vytvořili, ale poté se na ně zapomnělo. A nebo těch, kteří jsou naopak známí, ale málokdo by tušil, že se narodili právě u nás...
Praha - Připomeňte si sedm nejdůležitějších okamžiků, událostí či akcí uplynulého týdne.
Nejlepší z fejetonů VI. - Rok psal téměř každý den Milan Fridrich fejetony pro Aktuálně.cz. Připomeňte si ty nejlepší z nich.
Genetické zásahy do lidského organismu jsou manipulativní medicínskou strategií, která by měla zůstat omezena na nanejvýš zdrženlivou korekci již existujících chorob, není možné, dokonce je to věcí samotné sebezáchovy lidské společnosti v jejím autenticky kulturním, nikoliv pouze mlhavě transcendentním duchu.
