Zatímco se čeští liberálové na síti X hroutí studem nad tím, co předvedl Petr Macinka, polští konzervativci jsou pobouřeni „hulvátstvím“ svého ministra Radosława Sikorského, který podle nich skákal ostatním do řeči. Zatímco čeští liberální novináři píší o tom, jak nás Macinka ztrapnil před Hillary Clintonovou, polští konzervativci zdůrazňují, že Macinkovo hrdinské vystoupení vysílá Fox News.
Postup prezidenta Trumpa v USA je prostě reakcí na to, že to progresivisté v Americe přehnali, řekl v Mnichově Petr Macinka a vysloužil si posměch Hillary Clintonové. Se svým polským protějškem Radosławem Sikorskim se pro změnu střetl v debatě o demokratické legitimitě EU. Česká opozice mluví o trapasu, v amerických konzervativních kruzích je Macinka za hvězdu. Ještě jinak to ale vidí v Polsku. Podle Poláků jde nyní o to, který Západ si střední Evropa vybere – zda USA, nebo EU. Sikorski je „tým EU“, Macinka „tým USA“.
Polská a česká politická scéna je jako dva paralelní světy. Poláci mají přísloví, které říká, že úhel pohledu závisí na místě, kde se sedí. V dnešní době by se toto jednoduché, ale výstižné přísloví dalo parafrázovat tvrzením, že úhel pohledu závisí na tom, jaký úhel pohledu zvolí střihač záznamu diskuse.
Debata, která uzavírala Mnichovskou bezpečnostní konferenci, nebyla o českém či polském pohledu na svět, ale o narůstajícím napětí mezi liberálním a konzervativním světem, mezi Spojenými státy a Evropskou unií a o naší roli jako regionu střední Evropy v novém světě geopolitických změn.
Šlo o přímý střet liberálních elit, zastoupených polským vicepremiérem Radosławem Sikorským a bývalou americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou, s konzervativními zastánci tzv. zdravého rozumu, reprezentovanými českým vicepremiérem Petrem Macinkou a americkým konzervativcem Gladdenem Pappinem, jenž má velmi blízko k současné americké vládní administrativě. Než divák tuto diskusi rozsoudí, měl by si ji poslechnout celou.
Zatímco téměř veškerá pozornost obou táborů české společnosti se upírá k části diskuse, v níž ministři debatovali o demokratickém deficitu EU a hodnotí se, kdo to komu „natřel“, oba tábory polské společnosti se naopak takřka výhradně zabývají jinou částí – tou, v níž jejich ministr Sikorski kritizuje současnou americkou administrativu. A lépe pochopili, že v této diskusi šlo o víc než jen o to, zda se Hillary Clintonová usmívá, nebo kroutí hlavou.
Klíčovou otázkou pro náš region je dnes především naše bezpečnost a rozhodnutí, zda se v této oblasti spoléhat spíše na EU, nebo na USA. Oba naše státy jsou pevně zakotveny v západních strukturách. Nejde o volbu mezi Západem a Východem, ale o to, jaký Západ. Zda se Spojeným státům podaří po jejich konzervativní kontrarevoluci udržet vedení nad západním světem, nebo zda je nám bližší Evropská unie, která se po letech destabilizace musí stát skutečnou světovou mocností, aby dokázala zajistit bezpečnost našeho kontinentu.
Region střední Evropy v tomto souboji hraje významnou roli – zaslouženě. Ve stínu hanebné ruské agrese vůči Ukrajině naše státy jasně ukázaly, že jsou vyspělými zeměmi schopnými převzít odpovědnost za dění v našem regionu a že naše vidění světa je v mnoha ohledech blízké pohledu současné americké administrativy. Zatímco naše ekonomiky rostou, ve společnosti převažuje střízlivý, neideologický pohled na okolní dění. Ještě před deseti lety byly státy našeho regionu označovány za černé ovce Evropy kvůli našim postojům k imigraci, energetice či progresivnímu wokismu; dnes tyto přístupy přebírají dokonce naši hlavní kritici v čele s Německem.
Je příznačné, že střet liberalismu a konzervatismu je v našich zemích zastoupen rovnoměrně, byť v opačných rolích. Zatímco Polsko má liberální vládu a konzervativního prezidenta, u nás je tomu přesně naopak. Česká vláda – na rozdíl od našeho prezidenta – sází spíše na posilování regionální spolupráce, polská vláda – opět jinak než polský prezident – dává přednost užším vztahům s evropskými mocnostmi, především s Německem. Ministr Sikorski v Mnichově mimo jiné oznámil, že Polsko přistupuje k novému německému formátu pěti největších evropských ekonomik E5, možný předstupeň tzv. dvourychlostní Evropy.
A z českého pohledu? Pokud naše vláda sází na blízké vztahy s USA, pak je pro naši reálpolitiku mnohem důležitější, s jakým zájmem sledoval výroky českého ministra Petra Macinky přítomný Gladd Pappin, který má reálný vliv na americkou zahraniční politiku. Na rozdíl od zasloužilé, avšak bývalé představitelky amerického establishmentu Hillary Clinton. Stejně tak je podstatné, s jakým zájmem nejen zmíněný Gladd Pappin sledoval výpady polského ministra Sikorského vůči americké politice.
V diskusi v Mnichově oba místopředsedové vlád svých zemí ukázali, kterou stranu si v souboji o podobu Západu vybrali.
Autor je konzultant, dlouhodobě žije v Polsku.
Sdílet
