Kolem našeho zdravotnictví se utahuje smyčka nákladů, které rostou rychleji než jeho příjmy. Prozatím to moc nepociťujeme. Jenže to se může během pár let změnit. Po roce 2030 se totiž začnou naplno projevovat dopady stárnutí populace – péči bude potřebovat násobně víc lidí než teď.
Nejnovější díl pořadu Tečka Radka Bartoníčka, v níž redaktor Aktuálně.cz pouští videoukázky především z české politiky, se tentokrát točí kolem „spirály nenávisti“, kterou vyvolává šéf SPD a sněmovny Tomio Okamura s některými dalšími vládními politiky. A to za přihlížení a mlčení premiéra Andreje Babiše (ANO), který působí dojmem, že oslabuje a Okamurovi ustupuje.
I když se snad všichni racionální lidé shodnou na tom, že každý politický extremismus je společnosti nebezpečný, ne všechny jsou nebezpečné stejně. V asymetrii extrémů je – z mého pohledu – mnohem větším rizikem pro společnost ten levicový. Vysvětlím proč.
Tak jako vždycky v podobných situacích lze i na sobotní fotbalový průšvih v pražském Edenu nahlížet jako na řetězec selhání, jehož výsledkem je ostuda, kterou si nikdo nepřál. O jednom z těch, kteří v danou chvíli selhali, se však skoro nemluví. Pokud by se přitom zachoval duchapřítomně, derby Slavie se Spartou se mohlo přinejmenším aspoň dohrát.
Ve svém pravidelném pořadu Tečka se redaktor Radek Bartoníček s nadhledem i humorem ohlíží za událostmi nejen české politiky z uplynulého týdne. Pouští přitom videoukázky, z nichž část natáčí, protože se často s politiky potkává, a následně ve studiu videa glosuje. V tomto týdnu vybral například videa s premiérem Andrejem Babišem (ANO) či velké protivládní protesty Milionu chvilek pro demokracii.
Tu představu máme rádi a ve svých dějinách se k ní opakovaně upínáme. Až nám bude zle, objeví se někdo, kdo s nepřítelem zatočí, a my si zase budeme klidně žít. Máme k tomu i pověst, tedy starý příběh, v němž z hory Blaník vyjede vojsko v čele se svatým Václavem, nepřátele požene až k Praze a potečou při tom potoky jejich krve.
Ve svém pravidelném pořadu se redaktor Radek Bartoníček s nadhledem ohlíží za událostmi české politiky z uplynulého týdne. Zároveň se ale snaží být i pozitivní a ukazuje události a lidi, kteří si zaslouží obdiv. Tentokrát komentuje krátká videa, na kterých jsou politici jako premiér Andrej Babiš, prezident Petr Pavel či ministr Aleš Juchelka, ale také nepolitici, třeba lékařka ze záchranky.
Kdyby se českému čtenáři chtělo sledovat německá média, mohl by se v posledních letech dozvědět přibližně následující: Nemusíme se ničeho bát a neměli bychom panikařit. Letos sice nebude hospodářský růst žádný, ale příští rok se to už zlepší. Začne to na jednom procentu a pak se to postupně rozjede. Všichni to ucítíte na svých peněženkách.
V pravidelném pátečním pořadu TEČKA Radka Bartoníčka se redaktor Aktuálně.cz s nadhledem i humorem ohlíží za událostmi nejen české politiky z uplynulého týdne. Tentokrát nabízí deset krátkých videoukázek, na kterých uvidíte hned několik novodobých „influencerů“ – od lidovce Jana Grolicha přes Alenu Schillerovou s Alešem Juchelkou z ANO až po Petra Fialu s Evou Decroix (ODS).
Přestože se Švýcarsko tváří jako neutrální mírotvůrce, ve skutečnosti jeho banky a firmy dekády profitují z peněz teroristů a diktátorů. Alpská země využívá každý konflikt – od financování Hamásu po dodávky pro íránský jaderný program – k rekordním ziskům. Ruský ekonom a sociolog Vladislav Inozemcev odkrývá, jak se z neutrality stal výnosný byznys.
Mám přítele. Je mu přes osmdesát. Před nedávnem oslepl, trpí řadou dalších zdravotních problémů a jeho každodenní existence je plná bolesti, strádání a beznaděje. Život ho netěší, někdy ho přímo mučí. Rád by to všechno ukončil. Nikoliv z důvodu nějaké krátkodobé negativní emoce, ale proto, že nemá žádnou reálnou naději na zlepšení. Dokonce se o svůj odchod pokusil, ale svým okolím byl „zachráněn“.
Když se ve svém náklaďáku proplétáte deštivým Plymouthem, snadno upadnete do letargie. Stěrače rytmicky odhazují proudy vody, za okny se míhají unifikované cihlové domky se zahrádkami o velikosti panelákového balkonu a vy máte pocit, že v tomhle přístavním městě vás už nic nepřekvapí. A pak to přijde. Za asi padesátým kruhovým objezdem na vás najednou vybafne cedule s nápisem: Novorossiysk Road.
V pravidelném pátečním pořadu TEČKA Radka Bartoníčka se redaktor Aktuálně.cz s nadhledem i humorem ohlíží za událostmi nejen české politiky z uplynulého týdne.
Odchod Jürgena Habermase (18. 6. 1929 – 14. 3. 2026), jednoho z největších evropských myslitelů a veřejných intelektuálů mnoha posledních desetiletí, nepochybně stojí za hlubší reflexi. A to ať už s jeho dílem názorově souzníme, nebo ne.
Nedávná kauza týkající se údajně nepotřebných implantací ICD ve Fakultní nemocnici Olomouc otevřela velmi citlivé téma. Ptáme se, proč vlastně dochází k tomu, že se v medicíně objevují indikace k výkonům, které nejsou odborně správné, pro pacienta vhodné a nijak ospravedlnitelné.
Ve svém pravidelném pořadu se redaktor Aktuálně.cz Radek Bartoníček s nadhledem i humorem ohlíží za událostmi nejen české politiky z uplynulého týdne. Tentokrát můžete vidět a slyšet kromě premiéra Andreje Babiše, který odpočíval u moře, také Petra Macinku či Martina Kupku a Petra Fialu z ODS. K vidění je toho ale podstatně více, a to nejen z politiky.
Představte si docela běžnou situaci: Přijdete ke svému lékaři pro recept na léky, které berete už několik let, nic se nemění, jen potřebujete další balení. Lékař se na vás krátce podívá, otevře počítač, párkrát klikne, vytiskne recept a vy odcházíte. Celá návštěva trvá pět minut. Otázka zní: Opravdu je nutné, aby tuto práci dělal lékař?
Rusko přišlo díky úspěšným ukrajinským útokům na ropnou infrastrukturu až o 40 procent vývozu. Jenže zároveň tyto útoky vytvářejí další tlak na ceny na světových trzích a ten vede k vyšším cenám ropy. Pro Rusko tak ukrajinské drony a rakety sice přinášejí ztráty v objemech, ale zisky v cenách. Tyto a další paradoxy vysvětluje rusista Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Když byl německý kancléř Konrád Adenauer, přesvědčený demokrat a jeden ze zakladatelů evropské integrace, předmětem kritiky za pomalý postup denacifikace v německé státní správě, bránil se slovy: „Dřív než vylijete ze dřezu špinavou vodu, měli byste si být jistí, že máte místo ní nějakou čistou.“
Občas mě osud a náš dispečer zavedou do Jižního Walesu. Za ta dlouhá léta, co v Británii žiji, jsem si k tomuto koutu světa vytvořil velmi vřelý vztah. Země draků, pohádkových hradů, ovcí a hlubokých hornických duší vás rychle chytne za srdce a pak hodně dlouho nepustí. Pojďte se Walesem projet se mnou!
