Historie papežství je plná kuriózních příběhů. Stejně jako těch vznešených. Aktuální historka o mocném muži, který plácl ženu z davu, je kuriózní i vznešená zároveň. A nabízí poučení každému, komu ujedou nervy.
Nepotřebujeme slyšet, jak skvěle na tom jsme. Potřebujeme změny, které nám pomohou, abychom se zase nemuseli dívat, jak nás sousedé předbíhají. Potřebujeme, aby se do Česka vrátila politika.
Na začátku nového roku stojí za připomínku, že zdejší politický systém nemůže dlouhodobě dobře fungovat, pokud mu dominuje jen jeden hegemon bez reálné konkurence. Nejen republice, ale i samotnému ANO by prospěl silný politický rival.
Občanská společnost se v roce 2019 vzepjala k nečekaně velkému protestu. Šanci přetavit tuto energii do podpory demokratických stran však opozice zcela spálila.
Velké věci se rodí v mlčení, v tichu, mimo centra, kdesi na periferii času i na periferii místa. Bez ohňostrojů.
Čínští komunisté už dokázali vstřebat tak cizorodé - ba nepřátelské - prvky, jako je internet nebo kapitalismus. Pár zdejších zastánců tradičních hodnot pro ně není žádné velké sousto.
Měla to to být spektakulární výhra vládní koalice – rodičovský příspěvek 300 tisíc! Jenže po festivalu politického populismu zbyla jen hořkost z nerovnosti a z promarněné šance k reformě.
Vrcholí advent, čas, kdy se skoro každý nějak snaží pamatovat na jiné. Chlubí se tím i firmy, které zvlášť v tomto období lákají zákazníky: Nakupujte u nás, podpoříte dobrou věc. Vypadá to chvályhodně. Poznat ale podnik, který opravdu přispívá na charitu nebo se šetrně chová k přírodě, je docela velký oříšek.
Vzdělání u nás teď nezachrání ani peníze pro učitele, ani drcení studentů státní maturitou. Prvořadým úkolem dneška je výběrová pomoc žákům v regionech, které se propadají.
Národní investiční plán sice nedává smysl, vezměme ale premiéra vážně. Jeho obrat v pohledu na budoucnost nabízí šanci, již by bylo škoda propást.
Jízdní řád vládních investic připomíná komunistické pětiletky: o plánování světlých zítřků v něm není nouze, jaksi ale není jasné, z čeho se zaplatí. Užitek se pak měří množstvím, s kvalitou zřejmě není třeba ztrácet čas.
Jaká matka, taková Katka. Jablko nepadá daleko od stromu. Pozor na ta česká přísloví, jsou jedovatá. Poslechněme si, co o nich míní rocker nebo filozof z chudé rodiny.
V Británii zvítězili konzervativci, brexit a skotští nacionalisté. Prohráli labouristé, liberální demokraté a brzo možná prohraje i idea Spojeného království.
V debatě o zbraních jsme v Česku během jednoho dne takřka dohnali přes dvě stě let dlouhou historii Spojených států. A to je nebezpečné.
Veřejná debata o vztahu k Čínské lidové republice, jež se rozproudila po Zemanově "restartu" vzájemných vztahů před pěti lety, se v médiích často dočkala odsudku jako "polarizovaná" nebo "deformovaná". Většinou nebylo úplně jasné, co přesně to znamená. V závěru tohoto týdne ale můžeme směle konstatovat: ba věru, jisté deformace tu jsou.
Už je to tady! Prosinec - měsíc bilancí a ohlédnutí. Čas soutěží a žebříčků, které nám řeknou, co se povedlo a co ne. Naznačí, kde zaostáváme, kdo se stal hvězdou a kdo propadl. Česká filmová bilance má doposud tři hlavní taháky: Nabarvené ptáče, Staříky a Vlastníky. Co tyto tři filmy, které letos vyvolaly největší mediální pozornost, říkají o současném Česku?
Premiér Johnson v zítřejších volbách zvítězí. Pokud ale nezíská absolutní většinu, nevyhraje. Záleží, zda odpůrci brexitu budou volit srdcem, nebo hlavou.
Je moderní kumšt opravdu tak zvláštním světem, nebo si z nás občas jeho protagonisté prostě jen dělají legraci?
Nevládní strany žádají premiéra, aby odstoupil. Sotva to však udělá, nezačnou-li hnutí ANO padat preference. Aby se tak stalo, musela by ale jeho voličům umět politická konkurence něco nabídnout.
Audit není hrůznou tečkou za Babišovými obtížemi. Hrůza bez konce jím naopak teprve začíná. Vracení eurodotací je tím nejmenším průšvihem. Jako domino brzo začnou padat na premiéra další a větší. Ano, bude hůř.
