Autor filmu Francesco portrétuje papeže jako člověka, který si připsal nečekaný bod v zápase o změnu církevního vztahu k stejnopohlavním svazkům. Z tribun zní mohutný aplaus. Oslavuje ale "branku", která padla po filmařském faulu.
Půjde to bez Prymuly? Když vyvoláte falešný pocit, že je tu jeden zachránce, jeden garant, máte malér, jakmile odpadne. Ale jistěže to půjde.
Jak z vykloubení ven? Ne represí, vyhrožováním, zavíráním (teď nemluvím o rváčích, kteří napadají policii). Jediná cesta je pokorné vysvětlování.
Kancléř Vratislav Mynář jistě objedná roušky s českým národním znakem (dvouocasý lev se covidem mimochodem nemůže nakazit, stejně jako panda a Krteček) od nějaké schopné čínské firmy.
Co si můžeme odnést z postojů v sobotu zesnulého režiséra Jiřího Menzela? Třeba tuhle lekci: Opatrně s ostrými soudy, snadno sklouznou k vulgaritě. To se idyle stát nemůže.
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí se stal hromosvodem společenských nálad. Smírčí kříž na Bílé hoře je šancí na čistý vzduch po bouřce.
Připomínka sedmdesát let staré justiční vraždy Milady Horákové otevřela staré i nové rány. A zbavila nás iluze, že "nejsme jako oni".
Titulek je samozřejmě klamavý, současná čínská literatura vás naopak překvapí. Ale klam a lest jsou legitimní prostředky války, jak píše už legendární vojevůdce Sun-c’. A Čína je se světem v boji.
Palčivé sucho s sebou přináší i otázky, které jsme si dosud nebyli zvyklí klást. Třeba tu titulní. Vody bylo doposud dost pro všechny. Je ale čím dál zjevnější, že příští časy budou jiné. Co s námi udělají?
Pomíjí doba, kdy bylo rozumné zakazovat cesty do zahraničí. Prezidentova představa, že díky tomu objevíme krásy své země, není ani k pobavení.
Vypadá to, jako bychom se ve stavu nouze zabydleli. Někdo se hlasitě ptá, kdy se vrátíme k normálu. Jiní se mezitím tiše smiřují s tím, že řada věcí není možná.
Vláda pomáhá rodičům s domácí výukou školáků velmi názornými příklady z matematiky. Nic ale bohužel nevychází tak, jak by mělo.
Epidemie doposud neznámého koronaviru 2019-nCoV může představovat ohrožení. Hysterie a panika ale situaci ještě zhorší.
Má smysl se ozvat, nedovolit, abychom jako národ připomínali ubožáky vždycky myslící pouze na sebe. Jeden čtenář mi napsal, že „je strašný, jak Babiš otočil“. Ne, to není strašné, to je skvělé. Strašné bylo, jak pomoc „suverénně“, „národně“ odmítl.
Psychologické experimenty prokázaly, že věci a lidi, které vídáme častěji, vnímáme pozitivněji. Opakování je tak matkou něčeho úplně jiného než moudrosti.
Poslední dva koncerty kapely Metallica v Praze byly svým konceptem netradiční. Minule si setlist volili sami fanoušci, předminule zase zaznělo kompletní Black album. Aktuální tour k poslední desce Hardwired… to Self-Destruct působí na první pohled standardně, ale jen do chvíle, kdy skupina spustí nečekaný hit země, kde zrovna koncertuje. Na včerejší pražskou coververzi Jožina z bažin od Ivana Mládka autor zareagoval tak, že si na svém facebookovém profilu změnil profilovou i úvodní fotografii ve stylu metalových kapel.
Proč scenáristům nikdo neřekl, že teatrální zakopávání a padání na pódiu bylo legrační naposledy v 90. letech ve skečích Oldřicha Kaisera?
