


Okamurovo referendum o vystoupení z EU? Hamáček nebyl proti, Zeman a Putin to ocení
Vicepremiér Jan Hamáček, zdá se, dnes dělá nikoli evropskou, ale mnohem spíš čínskou politiku. A jak se ukazuje, nesmrdí mu už ani ta rusko-okamurovská.



Vicepremiér Jan Hamáček, zdá se, dnes dělá nikoli evropskou, ale mnohem spíš čínskou politiku. A jak se ukazuje, nesmrdí mu už ani ta rusko-okamurovská.



Potřebujeme, aby teď stát investoval do svých občanů. Rychle a hodně. Na dluh. Ušetřit ale můžeme také: když osekáme 120 miliard pofidérních dotací.



Žijeme v paradoxu. Český prezident se klaní Číně, jež se na začátku koronakrize chovala sobecky a nezodpovědně a nyní covidu-19 využívá ke své propagaci. Zeman vyznává Putina, který krizi využívá k další snaze rozložit Západ.



Donalda Trumpa může dostat z úřadu jen jeho vlastní neschopnost, nikoli urážení lidí, kteří by chtěli jako Američané věřit, že jejich prezident ví, co dělá. To není jejich hanba, jen omyl.



Znovu a znovu si opakujme, že jsme země Evropské unie, a trvejme na tom proti Zemanovi a proti Babišovi a proti Prymulovi a proti Hamáčkovi i dalším omezovačům.



Po negativních úrokových sazbách tu máme minusovou cenu ropy. Jeden pevný bod za druhým se hroutí, hibernace musí skončit.



Šest let Andrej Babiš prohlašoval celý sektor za černou díru a sliboval reformu. Nezvládl ji. A když teď oslabené nemocnice napadl koronavir, snaží se to premiér dohnat miliardami. Ty ale samy o sobě nepomohou.



Pokud bychom měli na výraz lepšolidé přistoupit, perfektně se hodí na partu okolo prezidenta Zemana. Typičtí lepšolidé. Milionům dole se jen pošklebují.



Vypadá to, jako bychom se ve stavu nouze zabydleli. Někdo se hlasitě ptá, kdy se vrátíme k normálu. Jiní se mezitím tiše smiřují s tím, že řada věcí není možná.



Podle premiéra by unie v krizi měla rychle zapomenout na své ekologické plány. Ta ale spíš zapomene na Česko. Ve hře jsou miliardy eur. Stále máme šanci o ně místo štěkání zabojovat.



Podstatné je, že stát z lednového hackathonu, z akce nadšenců, nebere nic. Vůbec nic. Posloužili jako pláštík na přikrytí. A my ani nevíme, co bylo přikryto.



V boji s covid-19 spoléháme na testy a řídíme se podle nich. Stále přitom ale nevíme, co nám opravdu říkají. Netušíme, kdy vydávají signál a kdy jenom šumí.



Nejlepší české mozky vymýšlejí chytré karantény, vyvíjejí ochranné prostředky, sety na testování. Měly by vládě nabídnout chytré řešení i pro školy. Jak chytře chránit učitele, ale i rodiny žáků. Chytrou školu v době koronaviru.



Ještě dlouho můžeme proti krizi bojovat dotováním zastavených fabrik, pomalým otevíráním provozů a záchranou nefunkčních firem. Anebo lze investovat miliardy do šikovných lidí a pobídnout je znovu k podnikání. B je správně.



Dál betonujeme a asfaltujeme. Voda po těchto površích steče, nevsákne se, odtéká pak v řekách pryč ze země. Ale my dál opakujeme stejné chyby jak diví. Myslíme si, že to je civilizace. Byla dřív. Už není.



Když už ministr neumí efektivně pomáhat, měl by se alespoň řídit Hippokratovým heslem „Hlavně neublížit!“.



V koronavirovém velikonočním testu jsme neobstáli. Jako celek jsme se zatím nezměnili. Část se chová ohleduplně (i v Praze jezdí kolaři s rouškami, když míjejí spoluobčany), část na druhé, na venkov, z výšky kašle.



Jako správný populista dělá Trump pro obhajobu Bílého domu vše. I kdyby měl rozdat státní kasu a dát federální vládě obrovské pravomoci. Dopady epidemie ukazují, že v tom není mezi ním a americkými demokraty zas tak velký rozdíl.



Stojíme před smrtí, kterou jsme desetiletí schovávali do nemocnic, do domovů pro seniory, štítivě jsme ji od sebe odstrkávali. Zahlédli jsme ji leda na silnici při bouračce, a to námi hned projelo zděšení.



Lingvistické manévry kolem názvu epidemie dříve známé jako "wuchanský zápal plic".