


Trump vyhrál první bitvu. Ale válka s koronavirem bude ještě dlouhá a těžká
Trump vytěžil z prvotního nárazu krize, která k němu posunula pár procent voličů. Potenciál víry v prezidenta, který ví, co dělá, ale může vyprchat.



Trump vytěžil z prvotního nárazu krize, která k němu posunula pár procent voličů. Potenciál víry v prezidenta, který ví, co dělá, ale může vyprchat.



Ministryně financí Alena Schillerová: „Chceme zamezit jakýmkoli spekulacím, že stát bude nahrazovat ztráty na zisku firmám z doby blahobytu. To by stálo biliony.“



Vynucený konec mluvčího na pražské filozofii nabízí několik zajímavých odpovědí. A také jednu důležitou otázku.



V pondělním projevu k národu premiér Babiš poděkoval kdekomu. Zapomněl však na kantory, kteří se u nás netěší velké úctě a zůstávají finančně podhodnoceni.



Jednat jako komunita jistě znamená chránit sebe a druhé před virem. Pokud se však máme nechat dobrovolně "trasovat", potřebujeme záruky, že naše intimní data nikdo nezneužije.



Premiér a lidé okolo něj si viditelně uvědomují, v jak vážné situaci se Česko ocitlo. A že to bez nás, ale taky bez opozice, nezvládnou.



Zdravotní i ekonomický účet za krizi bude obrovský. Neměli bychom ji však jen bezhlavě zadržovat, ale i využít k potřebným reformám.



Stále se strašně málo testuje, to má vláda a šéf krizového štábu řešit. Ne strašit, že se dosud svobodné Česko na dva roky promění v oplocený lágr.



Není mnoho situací, kdy by novináři měli počkat s kritikou politiků, až bude lépe. V současné Americe, stejně jako v současném Česku, by mediální ticho epidemii koronaviru spíše zhoršilo.



Falešně znělo prezidentovo přání, abychom se měli rádi, byli laskaví a vstřícní, pomáhali jeden druhému a dokázali svoji lidskost. Zeman právě tohle nedokáže.



Jak Hamáček se Zemanem "posouvají" vzájemné vztahy s Pekingem na pozadí koronaviru.



Nekritizovat vládu za hrubé chyby by ničemu nepomohlo. Stejně jako by byla trestuhodná chyba vládu nepodpořit, když zavádí rozumná, experty doporučená omezení.



Neznámým končinám, kde nikdo netušil, co v nich přinese příští krok, se na starých mapách říkalo terra incognita - země nepoznaná. V jedné takové jsme se teď všichni ocitli. Jsme v situaci, s níž nemáme zkušenost. Nevíme, co bude za týden, natož za měsíc. Ze dne na den jsme se ponořili do nejisté doby. Co můžeme jako obyčejní smrtelníci dělat?



Koronavirus jsme brutálně podcenili všichni. Vinit teď ze situace jen premiéra a vládu je trapné. Je čas na svornost. Na soudy dojde potom.



Něco, co máme v sobě skryto, zahrabáno, se najednou tlačí ven - pomáhat, nemyslet jen na sebe. Taky dnes vidíme: starat se o druhé je dobré i pro mě. Nestačí, když se před koronavirem chráním sám. Aby to fungovalo, musí se chránit všichni.



Podle ověřených zpráv Jan Hamáček (ČSSD) premiérovi vícekrát navrhl, aby byl svolán Ústřední krizový štáb, tedy aby se řízení krize ujali odborníci, kterými se Babiš jinak tak rád ohání. Vláda s převahou ANO to deset dní odmítala.



Člověk je v izolaci ponechán sám sobě, jako těsto v míse za oknem. Sám neví, co jím zmítá a co v něm kvasí, dokud není donucen setrvat na místě.



Náhlého ekonomického otřesu se bojíme už roky. A když teď přichází, ukazuje se, že nemáme po ruce plán, jak jej řešit. A ještě nás deptají resty z minulosti.



Předseda vlády tvrdí: „... není pravda, že by naši zdravotníci neměli ty respirátory. Tak mi řekněte kde, a já jim to osobně dovezu.“ - Chybí jich milion.



Tvrdá vládní opatření proti šíření nákazy vyhodila náš běžný život dočasně z normálu. O to víc je nyní zapotřebí rychlé sdílení přesných informací a také pohotová lidská solidarita.