O víkendu nás v téměř třiceti městech čekají sousedské slavnosti Zažít město jinak. Celé čtvrti dostanou na chvíli jinou tvář a jejich veřejný prostor oživí malé sousedské festivaly. Jsou ale města, která jejich obyvatelé "zažívají jinak" po celý rok. Města, kde hravým a inteligentním způsobem řeší nepříjemnosti a problémy tak, že se u toho místní i návštěvníci baví.
Průzkumy ukazují, že dnes většinou čteme kvůli oddechu. Literární provoz se tomu přizpůsobil a připomíná hladce vyspádovanou řeku. Ideálem je dílo, které neruší. Nejvyšší čas se tomu vzepřít.
Je úplně jedno, kdo nahradí Johna Boltona ve funkci poradce pro národní bezpečnost. Trumpovi stačí jeho vnitřní zrak a vše se vyřeší.
Bublina praskla. Nabarvené ptáče po úspěchu v Benátkách konečně vletělo do českých kin. A velmi rychle ukázalo, že nejde o perverzní film plný nevydýchatelného násilí, kvůli němuž je třeba odcházet z biografu. Široce sdílené obavy o psychické zdraví citlivých povah nejsou namístě a... A konec ironie, protože umění a vztah k němu jsou vážnou věcí. Tak jako film Václava Marhoula.
Dramatické záběry policejní brutality a zoufalého odporu demonstrantů šokují celý svět. Nejvíc ale deprimují pamětníky dob, kdy ostrovní město patřilo k nejcivilizovanějším místům planety.
Znáte to. Schránka plná letáků, které slibují nižší účty za elektřinu nebo mobil. Záplava nové elektroniky. Desítky druhů půjček… Podle výzkumné společnosti Mintel nám dnes firmy nabízejí třicetkrát víc nových produktů než před půl stoletím. A to počítají jen ty fyzické. Přináší to ale spíš obtíže než radost. Výběr je složitý a lze v něm snadno utonout. I proto nám ho firmy tak nabízejí.
Minule se ukázalo, že "slabý" post Věry Jourové má nakonec slušnou sílu. Nyní to může být podobné. Pokud bychom chtěli ještě víc, musíme si nejdříve pořídit alespoň nějakou unijní politiku.
V chátrající ikoně karlovarského hotelnictví odstartovala nákladná rekonstrukce. Konečně? Ani ne. Spíš bohužel. Půlmiliardová investice komplexu neslibuje nic dobrého.
Biden americkou politikou cestuje už čtyřicet pět let. Jeho nabídka je okoralou jistotou.
Ve východním Německu to vře. Nebouří se ale lid, jak by se mohlo zdát. Jen jedna elita proti druhé.
Kdo se nejvíc zasloužil o návrat od revoluční euforie listopadu '89 k odvěkým pořádkům a tradičním hodnotám, kdy mocní noblesně vládnou a ostatní drží hubu a krok?
Máloco si tak spojujeme s logickým a racionálním uvažováním jako sběr a třídění informací. A málokdy s námi přitom cloumají emoce tolik jako při výběru jejich hlavního zdroje - médií. Nebo si v trafice před nákupem nejdřív otevřete několikery noviny a prohlédnete jejich obsah? Zkoumáte snad každý den články na několika severech, než jeden z nich začnete číst?
Je to jedna z klíčových otázek dneška: stojí-li proti sobě v demokracii vůle většiny a názor expertů, co by mělo vážit víc?
Tisíce potenciálních obětí vzdělávacího systému by na konci prázdnin mohly slavit. Povinná maturita z matematiky propadla minulý týden v ministerském testu a na sněmovní úrovni se bude rozhodovat o jejím zrušení či odložení. Jakkoli je to dobrá zpráva, představuje bohužel jen malé vítězství v sérii velkých proher. Tou největší je státní maturita jako celek. A to pro všechny: studenty, rodiče, učitele a v neposlední řadě i pro stát, který ji tak tvrdošíjně prosazuje.
Máme v naší čtvrti souseda, jehož zahradu hlídá obří bílý trpaslík. Nic zvláštního, řekli byste, ale tahle pomalu se rozpadající postava z kašírované sádry má za sebou slavnou disidentskou historii. Sochař Kurt Gebauer ji vymodeloval v polovině 80. let. Trpaslík byl jeho posměvačným komentářem k patosu tehdy všudypřítomné propagandy.
"Všechny dobré věci, dotaženy do extrému, jsou sebedestruktivní, všechno se musí vyvíjet, nebo zemřít, a tyto principy platí i pro kapitalismus."
Ještě před rokem všichni čeští operátoři svorně tvrdili, že u nás mobilní tarif s neomezenými daty nebude, třebaže je to minimálně v polovině evropských zemí běžné. Letos je všechno jinak.
Ministrem kultury bude Lubomír Zaorálek. Dlouholetý místopředseda sociálních demokratů a ministr zahraničí v Sobotkově vládě. Nic tomu nebrání: souhlasí ČSSD, premiér Babiš i prezident Zeman. Ten asi už zapomněl na dobu, kdy Zaorálka označoval za šedou myš, která se veze, prázdně mluví a nic nedělá. Zapomněl zjevně i Andrej Babiš, který se v soukromí o budoucím ministrovi kultury vyjadřoval velmi hanlivě.
Na srpen 1968 můžeme být svým způsobem hrdí: proti mocnému nepříteli Češi a Slováci nesklonili hlavy. Sice beze zbraní, zdánlivě bez šancí, ale vzdorovali. A víme, že okupanti museli přehodnotit původní plány, když pochopili, že nebude snadné zemi ovládnout. Je dobře, že si tehdejší léto tolik připomínáme. Pozornost si ovšem zaslouží i to, které přišlo o rok později. I v srpnu roku 1969 zůstali na ulicích ležet mrtví, tentokrát ale mluvili stejným jazykem jako jejich (stále nepotrestaní!) vrazi. Přemýšlejme tedy přesně po půl století o tomto smutném datu.
Rozmarné politické léto skončilo, začíná normální sezona. Bude jen trochu jiná, než jsme si zvykli, protože na letní politickou soap operu kolem odvolávání ministra Staňka se hned tak zapomenout nedá.
