Je čas boje a čas pokoje. Některé bitvy ale neutichají ani v létě, ve dnech odpočinku. Jedna z nich běží už třiadvacátým rokem v Praze na Staroměstském náměstí. Vede se o Mariánský sloup.
Kultura konečně v centru zájmu! Sláva! Třikrát sláva! Ano, měli bychom se - tedy my všichni, kteří dlouhé roky píšeme o kultuře - hlasitě radovat a vzývat nebesa, že se to konečně po třiceti letech povedlo. Že se kultura z klausovské třešinky na dortu konečně dostala do centra pozornosti. Jenže se neradujeme, protože fakticky je dnes na ještě odlehlejší koleji, než byla.
Máloco určuje obraz a kvalitu našeho domova tolik jako cesty. Z naší krajiny jich ale zmizelo přes 150 tisíc kilometrů. Potřebujeme je zpátky.
Smysl toho všeho? Banální fakt, že si Zeman dělá, co chce. Přesněji, že si musí dělat, co chce, neovládne se.
Všichni politici lžou, aspoň si to o nich lidé myslí. Jestli je ale někdo v této disciplíně přeborníkem, pak je to - samozřejmě vedle Donalda Trumpa -, Boris Johnson. Muž, který se dnes stane novým britským premiérem. Deník Financial Times to vystihl - snad žádný člověk, který se v britských dějinách stal ministerským předsedou, pro tuto funkci nebyl méně vhodný.
Rodná země konečně uspořádala tematickou výstavu jednomu z nejoriginálnějších malířů 20. století. Pod názvem Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře nastiňuje expozice v pražské Valdštejnské jízdárně výtvarníkovo směřování k zvláštnímu vidění světa, kde všechno jedno jest. Od poloviny dubna už si ji prohlédlo přes dvacet tisíc návštěvníků. Ti zbývající mají čas do konce tohoto týdne. V neděli 28. července jedinečná výstava skončí.
"Pokud budou lidé firmám nadávat, že rozdávají peníze na kulturu, žádné festivaly nezbudou," posteskla si minulý týden v Hospodářských novinách Zlata Holušová, ředitelka nejslavnějšího ostravského kulturního počinu. Na západ od našich hranic už se ale slovutné umělecké instituce začínají mnoha sponzorských příspěvků vzdávat samy.
Do práce jsem se z mateřské těšila, byla to pro mě určitá forma duševního volna. Stačilo soustředit se jen na jeden úkol, aniž by mě někdo každých pět minut rušil. Bylo to krásných osm hodin s dospělými jedinci, kteří si uměli sami dojít na záchod a při jídle na mě neplivali mrkev.
Spokojenost v Bílém domě. Strach a zloba, strategie z prezidentských voleb 2016, opět fungují.
Tragédie malajsijského letadla nad Ukrajinou zásadně ovlivnila a posunula podobu žurnalistiky. Během pěti let, které od události uběhly, se redakce naučily sledovat nejen digitální stopy lidí, ale i věcí. Klíčovým způsobem jim přitom paradoxně pomohli právě ti, kdo měli zůstat skryti.
Trumpovi voliči mají své dobré důvody, proč mu dali hlas. Když jim slibuje křišťálově čistý vzduch a vodu, tak už věří Orwellovu Velkému bratrovi v Bílém domě.
"Vladimír Kučera a jeho hlas, který byl vždy dobře vyváženou směsicí zaujatosti a racionality, mně bude zvláště v této zjitřené době chybět."
Vladimír Kučera, dlouholetý moderátor televizního pořadu Historie.cs, zemřel ve čtvrtek 4. července 2019 ve věku 72 let. Od ledna 1990 pracoval v několika denících, spoluzakládal deník Prostor. Od roku 1998 byl na volné noze coby komentátor a autor scénářů k televizním dokumentům. Za svou novinářskou tvorbu obdržel novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2016. V letech 2015 až 2018 byl také blogerem Aktuálně.cz, publikoval tu několik desítek textů. Nejčastěji zkoumal souvislosti mezi moderní historií a současností, často se dělil i o své bohaté životní a novinářské zkušenosti.
Trumpovi voliči jsou k jeho odchylkám od faktů a reality shovívaví. A šťouravé novináře, kteří prezidenta chytají za slovo, vnímají jak bzučení mediálního hmyzu.
"Zůstává pocit, že premiéři a prezidenti EU obešli všechny evropské voliče, kteří dali hlas některému z takzvaných spitzenkandidátů," píše rakouský Kurier.
Na vojně se tomu říkalo "PŠM", politické školení mužstva, a byla to svrchovaná nuda. Večírek voličů demokratického kandidáta na prezidenta Joea Bidena mě ale dost bavil.
V pražském Lichtenštejnském paláci je od května 2019 stálá výstava darů, které premiér Andrej Babiš obdržel na svých zahraničních cestách. Například: slavnostní pokrývku hlavy z Indie, čínskou ručně malovanou vázu, skládací textilní misky ze Singapuru nebo kožený fotbalový míč s podpisem Ference Puskáse (ten je ze všeho nejcennější). Dobře. Chválíme. Ale co Miloš Zeman? Ten má přece za šest let z krajů nasbíráno darů mnohem, mnohem víc. A na otevření muzea darů na Pražském hradě čekáme marně. Nezbývá než se spokojit s malou ukázkou ze Zemanovy domovské Vysočiny, kam se i letos jako obvykle na začátku léta odebral na pracovní návštěvu. Račte vstoupit!
Už třetí rok je Donald Trump prezidentem USA, ale jeho stěžejním programem je stále ten "rozzlobený, naštvaný bílý muž".
Ve středu 12. června byla zveřejněna výroční zpráva oxfordského Reuters Institute, mapující nejnovější trendy v oblasti konzumace zpravodajství ve 38 zemích světa - Digital News Report 2019. Kromě intenzity a způsobů konzumace zpráv šířených jak v digitálních médiích, tak v prostředí mimo internet, se výzkum zabýval například vnímáním dezinformací, vztahem mezi populismem a užíváním jednotlivých typů médií (větší roli hraje televize než internet), nebo fenoménem takzvaného vyhýbání se zprávám (news avoidance), který má v rámci zkoumaných zemí narůstající tendenci.
"To je generační změna, lidé se už k truckům nevrátí," říkal smutně průvodce po továrně Ford v Michiganu. Po deseti letech se ukázalo, že se mýlil.
