


Barevným listím proti covidu. Trocha dobrých zpráv do chmur podzimní karantény
Pandemie nám dala hmatatelně pocítit, co rozumem chápeme ze stovek studií: totiž že příroda má měřitelný vliv na naše zdraví a pohodu.



Pandemie nám dala hmatatelně pocítit, co rozumem chápeme ze stovek studií: totiž že příroda má měřitelný vliv na naše zdraví a pohodu.



Jan Hamáček sice zřejmě u některých rozhodnutí skutečně přítomen byl (jistě ne u všech), ale spoléhá na to, že volal po tvrdším a rychlejším postupu.



Koronaministrem bude dál fakticky Roman Prymula. Jan Blatný by měl zvládnout zbytek, což mu bez politického krytí půjde jen hodně těžko.



Ve vládě Andreje Babiše dnes chybí osobnost, která by veřejnost uměla přesvědčit, že dělá správné a nutné kroky proti covidu-19, že nás chce chránit.



Voliči Donalda Trumpa hlasují PRO svého prezidenta. Pro demokraty je jejich kandidát Joe Biden nástrojem, jak Trumpa zastavit. Hlasují PROTI. V Americe ovšem ani jedna strana netuší, co jí osud nadělí.



Chytré vlády a chytrá vedení měst investují do životu (nejen životnímu prostředí) přátelské mobility. U nás vidíte pouhé zlomky, náznaky, jež k chytré dopravě míří. Zaostáváme.



CEFC a jiní kostlivci v česko-čínských almarách. Od center čínské medicíny až po kanál Dunaj-Odra-Labe.



Pro čerstvě ustavenou trojkoalici nebude největší dilema získat 15 procent hlasů, ale nerozhádat se, nenechat se rozhádat, nerozpadnout se pod tlakem Babišových útoků.



Osmdesát miliard lze utratit různě. ANO a ČSSD je mohou vyhodit z okna za zrušení superhrubé mzdy. Anebo pomoci ekonomice nakažené covidem. Zatím se chystají na to první.



Covid nám nabízí, ať si vezmeme zpátky to, co jsme ztratili, hlubší vědomí celku, odpovědnost za společenství, lidi okolo sebe.



Premiér se rozčiluje, že se lidé nechovají, jak by měli. Co ale jeho vláda kromě restrikcí udělala pro to, aby nás včas pobídla ke změně chování?



Bylo by zajímavé vědět, kdo dal echo Blesku.cz, který ukázal fotografie Prymuly bez roušky. Protože ten, kdo to echo dal, se nejspíš postaral o pád Zemanova muže.



Psal se 24. říjen 1950. Pro většinu obyčejný podzimní úterek, pro tři muže z jihovýchodní Moravy poslední den života. Jsou ztýraní výslechy a jeden z nich tak nemocný, že ho musí k šibenici přinést. Stanou se vedle Milady Horákové dalšími z mnoha obětí komunismu.



Jsme uprostřed pandemie, lidé umírají a prezident se rozhodl vyškolit podhradí v politických hrách – dokonale chráněn před nebezpečím, v němž musí žít všichni ostatní.



Letošní prezidentské volby se pro většinu Američanů tak trochu podobají pandemii koronaviru. V tom, že místo naděje, nebo dokonce víry, že bude lépe, jsou zdrojem nejistoty a strachu.



Papež jedná jako pastýř, nikoli jako zahořklý stařík. Je krásné vidět starého člověka, který nezakysl a neodmítá moderní svět, žije plodné, bohaté stáří, nabízí nám dobrý vzor.



Ruku na srdce, tenhle případ vypadá od začátku jako do nebe volající nespravedlnost. Bylo by dobré ji aspoň post factum napravit. Jak pro odsouzeného, tak pro českou justici.



Od jara nedokázala vláda najít jiný recept na boj s covidem než opakovanou hibernaci země. Tentokrát ale bohužel z všeobecné karantény nevybředneme tak rychle jako v první polovině roku.



Uvnitř má rouška smysl. Venku je pochybná. Její nošení na ulici by mělo být dobrovolné. Prymula s Babišem mají přece možnost na lidi apelovat. Přikazuje se vojákům, ne občanům.



Jde taky o pocit, jaký mají lidé ze života. O společenství, jež my všichni dohromady vytváříme, o sounáležitost, která je pro ty na startu i na konci života strašně důležitá.