


Ztichlý 17. listopad nabízí příležitost přemýšlet nad tím, proč ho vlastně slavíme
Historie sporu o to, jak se má vůbec samotný svátek jmenovat, dobře odráží dilema, které dnes se svou komunistickou historií máme.



Historie sporu o to, jak se má vůbec samotný svátek jmenovat, dobře odráží dilema, které dnes se svou komunistickou historií máme.



Místo aby střet o státní rozpočet byl pro premiéra tou nejtěžší zkouškou roku proti dokonale sešikované opozici, zase se mu z přijímání jízdního řádu státních financí povedlo udělat turecký trh.



Pokud byly samotné prezidentské volby s rekordně vysokou účastí oslavou demokracie, Trumpův odpor přijmout výsledek by mohl být její destrukcí. Republikáni by měli říct svému prezidentovi, že je čas odejít.



Zatímco za Velké války vycházely denně v novinách dlouhé seznamy padlých, nezvěstných a raněných a za heydrichiády naháněly hrůzu proslulé seznamy popravených, dnešní mrtví na koronavirus zůstávají s výjimkou několika celebrit či jejich příbuzných anonymní.



Trčící suchá, šedá těla kmenů jsou na Šumavě dole u země obklopena deroucí se zelení, vidíte tisíce malých, někde už vzrostlejších stromků, úžasný, nadějný pohled.



Co můžeme ve vztahu k Pekingu čekat od nově zvoleného amerického prezidenta Joea Bidena?



Co je to ta informační společnost, co by se od ní čekalo, co by měla představovat? Můžeme si tak říkat? U nás těžko. Když o něco jde, nevíme.



Zatímco spojenectví Pirátů a starostů vzniká stylem, dokud není dohodnuto vše, není dohodnuto nic, ODS, lidovci a TOP 09 sázejí jen na základní shodu. Co je však obsahem spolupráce, zatím neví ani jedna parta.



Babišova vláda má v ruce pádné argumenty, proč nesmí do jaderné energetiky a 5G sítí pustit Rusy a Číňany. V sázce je česká suverenita.



Takovou dominanci neměl ve vládě snad žádný její polistopadový předseda. Přesto se ukazuje, že reálně toho Andrej Babiš v republice ovládá zoufale málo. Nemá ani sílu prosadit svého člověka do čela jedné z klíčových institucí - Všeobecné zdravotní pojišťovny.



Svoboda slova je nesmírně vzácný statek, vzpomeňme na dobu totality. Omezit ji lze jen zákonem, který vychází kupříkladu ze zkušenosti s fašismem. Vypnutí Trumpa bylo důkazem nikoli o svobodě USA, ale o jejich současném rozvratu.



K trumpismu nedílně patří show, trumpismus v podstatě nic jiného než neustálá show Donalda Trumpa není, pro něj platí „the show must go on“, show musí pokračovat, provokace se musí doslova řinout.



Za Bidena se věci, které by chtěl spravit, nezlepší. Biden nebude léčitel, "jen" normální prezident. Nic méně, nic více, ale i to může být v současné Americe, v jejímž čele stál čtyři roky Donald Trump, úspěch.



Když se teď na severu Evropy i jinde ve světě schyluje ke genocidě chovných norků, působí to jako výjimečná zběsilost. Ve skutečnosti jde ale o daň za náš životní styl.



Proti sobě stojí dvě základní skupiny: ta, na kterou hybridní propaganda zabírá. A druhá, která se jí třeba díky vzdělání, analytickému myšlení, zdravému rozumu či životní zkušenosti dokáže ubránit.



Nepromyšlenými změnami daní si politici možná koupí vítězství v příštích volbách. Zaplatíme za to ale všichni trvalým ochromením už tak belhavého státu.



Mezi naše svobody patří i multikulturalismus, je však také omezen, musí zapadat do našeho právního systému. Není problém šátek, problém je nenávist.



Jak dopadne Kalousek? Skončí jako předseda poslanců TOP 09? Uvidíme, možná že si zafaltýnkuje, Faltýnek přece taky zůstává v čele klubu poslanců ANO.



Jeho dokument na nás neútočí. Není to výron nenávisti k nám, viníkům, nýbrž gejzír lásky k přírodě a divočině, bez níž nemůžeme existovat.



Proč máme kompletně zavřené třídy, když ve zbytku Evropy je vzdělávání malých dětí až tou nejzazší obětinou?