


V honbě za Trumpem, který Ameriku táhne dolů, snížili standardy i novináři
Základní úhel pohledu většiny amerických médií je posunut v Trumpův neprospěch. Rány pod pás povoleny. Anonymní zdroje z jeho okolí citují jak na běžícím pásu.



Základní úhel pohledu většiny amerických médií je posunut v Trumpův neprospěch. Rány pod pás povoleny. Anonymní zdroje z jeho okolí citují jak na běžícím pásu.



Intenzita i rychlost trasování rozhodnou, zda udržíme covid pod pokličkou i po rozvolnění všech zákazů. Vyhlídky jsou zatím spíše neveselé.



Chystaným paušálem stát přiznává, že neumí vybírat daně. Vláda se jen pokouší získat hlasy vybraných voličů. Nakonec nezvládne ani to.



Český prezident ve své řeči na americké ambasádě předeslal, že bude nezdvořilý. Slib dodržel. Na oslavě s ruským velvyslancem by si to nikdy nedovolil.



Po třiadvaceti letech přišla ostrovní enkláva o autonomii i o občanské svobody.



Když se nedaří vyhrávat bitvy dneška, ukájíme se vítězstvími z minulosti. Rituálně je opakovat je jistě příjemné. K čemu je to ale dobré?



Společnost je nejodolnější, když má k dispozici dostatek kvalitních informací. Vypjaté pronásledování lží nepomáhá. Víc než lítý boj za pravdu potřebujeme důvěryhodné zpravodajství.



Staré hodnoty (svoboda, demokracie) pro šéfa ANO neznamenají nic. Jinak by se nemohl nechat nereformovanými komunisty podporovat. Vládne hlavně pro sebe.



Pokud nezreformujeme vzdělávání, druhé stupně základek zemřou a některé kraje definitivně vypadnou ze systému. Následky poneseme všichni.



Oba mé dědečky zabili komunisté, naši rodinu ničili celou dobu, kdy byli u moci. A třicet let po revoluci KSČM lže dál a drží u moci vládu, která mlčí. Hnus.



Extrémy jsou na barikádách, prostor mezi nimi připomíná území nikoho. Rozdíly v politických názorech a životních postojích se proměňují ve vzájemné nepřátelství.



Otřesné je svědectví Beauguela, který popsal, jak šel za rozhodčím a ten mu tvrdil, že nic neslyšel. Tohle „nic neslyšet“ je strašně české a stejně nebezpečné jako dělat opičí zvuky na hráče jiné barvy pleti.



Předseda Senátu se snaží, abychom byli znovu sami sebou, suverénní zemí, která si nenechá diktovat ani autoritářem Putinem, ani komunistou Si Ťin-pchingem. Zároveň dělá skutečnou ekonomickou diplomacii.



Vysoký schodek státního rozpočtu by nebyl problém, kdyby nám ukázal cestu z recese. Podniky na peníze ale nedosáhnou, veřejné investice jsou nepřipravené. Čeká nás těžký podzim.



Na amerického prezidenta už se rozhněvali i konzervativci. Vyčítají mu krok, kvůli kterému ho volili.



Jsme autozemě, roky se dávala přednost motoristům před chodci, cyklisty, koloběžkáři. Vláda by povinný minimální boční odstup měla podpořit.



Má vůbec smysl tohle psát? Není to tak, že pravda o Babišovi přináší opačný efekt? Má to smysl, pokud nechceme žít v autoritativním systému, kde se korumpuje jak v Brně.



Nad republikou se otevřely mraky a naše starost o vysušenou krajinu je ta tam. Že to nebyl moc chytrý přístup k věci, si brzo povíme na poušti.



Američané mohou Trumpa politovat, jak za čtyři roky v úřadě sešel. Nebo vzít jako fakt, že je obyčejný člověk, který vypadá a má energie právě tak na svůj věk, a promítnout to do své listopadové volby prezidenta.



Čistě ekonomicky nedává hlasování o půlbilionovém schodku státního rozpočtu smysl. Jako politická intrika je to ale geniální.