


Superúkol pro superúředníka Hůrku: polít českou byrokracii živou vodou
Tak dlouho jsme usilovně depolitizovali české úřednictvo, až je celé zpolitizované a ze služebního zákona se stal zákon služebný.



Tak dlouho jsme usilovně depolitizovali české úřednictvo, až je celé zpolitizované a ze služebního zákona se stal zákon služebný.



Západní tažení proti sochám má svůj kořen v traumatu z toho, že rasismus nevymizel jako záškrt. Nám v Česku pak připomíná, že si stále nevíme rady s vlastní minulostí.



Nic nemá být promyšlenější a pevnější než zahraniční politika. Zvláště vůči agresivnímu Východu. Rozvalené Česko ale přímo láká k provokacím.



Když Babiš mluví pravdu: "Náš hlavní cíl je vyhrát volby v roce 2021. Neobětoval jsem deset let mého života na to, aby mi to finále někdo kazil."



Pokud se protikrizová pomoc určuje názvoslovím, snad už v mladoboleslavské Škodovce oprašují logo Laurin & Klement a v té plzeňské shání rudou barvu na Závody V. I. Lenina.



V horkém předvolebním létě se politické agendy v USA asi zmocní radikálové z obou stran barikády. Nic se nehne, zákopy se prohloubí. Ale Amerika nikdy nestála na místě, dříve či později půjde zase dopředu.



Potřebujeme zemědělství, které bude šetrnější k životnímu prostředí. A od státu mnohem větší podporu menším podnikům. Řešit blbosti, trvat na 63,75 procenta původní české potraviny na pultech je nebezpečné.



Protest proti mocným začíná správně doprovázet protest proti zbytečně bezmocným. Opozice jen štěká, ale nekouše.



Zadatovanost nám ohlodává fantazii, ztrácíme cit pro free chaos, pro změnu, ztrácíme schopnost reagovat, jen sedíme jak pecky očima připoutáni k aplikacím. A na tom, že tramvaj nejede, stejně nic nezměníme.



Počítáme groše s prezidentem Zemanem a jeho "vyhaslým" poradcem Jie Ťien-mingem.



Cizí krev na železné oponě prolévalo Československo, odpovědnost ale začínají přebírat jiní. Buďme při té ostudě vděčni, že spravedlnost dnes alespoň nezná hranice.



Otázkou je, jestli Milion chvilek pro demokracii a další spolky vytrhnou společnost z letargie. Z lhostejnosti k vlastnímu osudu i osudu našich dětí.



Bylo by fajn, kdyby předseda Senátu Miloš Vystrčil kandidoval na Hrad, kde kdysi prezidentoval Václav Havel. Ale hlavně je fajn, že se vrací k hodnotám listopadu 1989.



Pokud chce stát utrácet z našich daní stamiliony navíc, nesmí k tomu nabízet mizerné hospodáře.



První obětí debat o Izraeli bývá skutečnost a všechny její složitosti. Připomnělo nám to i poslední kolo diskuse o anexi Západního břehu a o dopisu tří českých ministrů zahraničí na toto téma.



Přesně před třiceti roky jsme se dočkali prvních svobodných voleb po pádu komunismu. Přinesly nejen toho správného vítěze, ale také správný hlasovací systém.



Cílem „akce ricin“ kremelských tajných agentů je nejspíš pošpinit české bezpečnostní složky, hlavně tajnou službu BIS. Ve finále to povede k vyhoštění českých diplomatů z Moskvy. Taková pěkná, moderní družba.



Trump věří, že je jako Nixon. Že má na své straně vítěznou "mlčící většinu" Američanů. A může jako Nixon také opravdu skončit: jako osamělý muž v Bílém domě, o jehož soudnosti mají všichni pochyby.



ANO má dvě tváře - Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. Zvenčí to nevidíme, ale oba jsou stejně mocní. Pokud by chtěl Tomáš Macura něco měnit, musel by se střetnout s Faltýnkem. Jak takový střet končí, vidíme v Brně.



Klaus je proti kartám, inkluzi, GDPR, proti manželství homosexuálů, Gretě, návratu vlků do Česka i proti kruhovým objezdům. Proti EU. Mluví jako stařec znechucený změnou jménem život.