Všichni dávají najevo, že si váží odhodlání, s jakým byl neúnavný bojovník ochoten platit za své postoje i dlouholetým kriminálem. Jen zlomek lidí má ale pochopení pro jeho marxistické názory a porevoluční jednání. Jak živý a inspirativní nakonec odkaz Petra Uhla bude, ukáže až to, co zdejší společnosti dokáže nabídnout mladá levice.
Co se kdysi nepodařilo istanbulským sultánům, zvládají dnes tamní filmaři. Jejich seriály dobývají svět. Jižní Ameriku porazili její vlastní zbraní: telenovelou.
Lidé se v Praze o první adventní neděli rozloučili s Janem Konzalem, vnímavým duchovním takzvané skryté církve, jenž nikdy nezahořkl, třebaže se na něm krom komunistů provinil i Vatikán.
Pokud by se stal papežem, asi by svou službu pojal podobně jako František. Neměl rád okázalost. Měl pochopení pro lidi v rozličné nouzi a nebál se mluvit o nedostatcích církve. Platil za odvážného teologa a byl milým společníkem.
Od svého vstupu do politiky toho šéf hnutí ANO Andrej Babiš spoustu nechtěl. Do politiky? Nejdu. Premiér? Neblázněte. V opozici? Co bych tam dělal. A kandidatura na prezidenta? Ubezpečuji vás, že nikdy. Připomeňte si zmíněné výroky končícího předsedy vlády v krátké videoglose.
Přílet SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha do Prahy odstartoval na konci září 1941 systematické vyvražďování českých elit. I po více než osmi desítkách let má smysl si tuto událost připomínat.
Volby do Bundestagu ukázaly, že navzdory všem krizím u našich západních sousedů slábne extrém. Hlavním tématem se pro ně stala péče o klima.
Františkova cesta do Maďarska ukázala, jak daleko k sobě dva strážci jedné víry mohou mít.
Utekl před komunisty i před sebou, aby se jednou mohl vrátit. Domů i před zrcadlo.
Lidé si budou pamatovat především její divadelní, filmové a televizní role. Blízcí ale na Libuši Šafránkovou vzpomínají i jako na mimořádně duchovně založenou ženu obdařenou osobitým humorem.
Bývalý prezident a předseda Poslanecké sněmovny i vlády dnes slaví 80. narozeniny. V době, kdy ukazoval cesty a dokázal přesvědčovat o jejich výhodnosti ostatní, byl strhující osobností. Bez ohledu na to, co si dnes kdo o výsledcích jeho kreativity zpětně myslí.
"Ajéje, tak už to z Ameriky dorazilo i k nám…" Ano, konečně. Okénko do života nejen televizní moderátorky.
Když ženy mlčí, neznamená to, že se jim nic neděje. Jen se prostě z více důvodů bojí promluvit. Přišel čas ten ochromující strach překonat.
Znamenají malé středoevropské země v Bruselu méně než ty velké západní? Může to tak vypadat, ale v mnoha případech je pes zakopán jinde.
Rodina a přátelé se dnes odpoledne ve strašnickém krematoriu rozloučili s Ivanem M. Havlem. Mužem, který šel proti duchu doby, jež rozděluje, neboť oplýval schopností spojovat a vytvářet společenství.
Evropa už znovu prochází krizí. Třetí během jednoho desetiletí. Její úkoly se posunuly od řešení vnitřních problémů a zajištění míru k zajištění bezpečnosti a odolnosti v měnícím se světě. Proto musíme posílit roli Evropy a její kapacity pro řešení krizí. Pandemie koronaviru nám ukázala, kde je potřeba přidat.
Mohla by to být story o ženě, kterou provázelo neštěstí, smůla a drtivé následky vlastních rozhodnutí. Na osud Trudie Bryksové, od jejíž smrti tento týden uplynulo deset let, je ale možné nahlížet i opačně. Jako na život mimořádné osobnosti, jež se nikdy nevzdala.
Tvořil součást a někdy i střed celého intelektuálního ekosystému, který se pomalu stává historií.
Mnozí jej nechápali - vyčítali mu iracionalitu a nedostatek vědeckého přístupu. Ivana M. Havla ale hnala jen obdivuhodná touha porozumět světu.
Absurdní reakce hradního pána může přinést i dobré ovoce. Do neděle máme čas přemýšlet, co vlastně od prezidenta této země chceme slýchat.
