Blahopřání mohou být upřímná, mohou být formální, ba i škrobená. A mohou být taky (skrytě) výhrůžná. Trumpovo blahopřání Andreji Babišovi patří do té poslední kategorie. Bylo to jasné připomenutí: „Jestli se chceš kamarádit, koukej koupit naše ef-pětatřicítky!“
Handrkování, obviňování a křik, který se na nás valí ze všech médií kvůli povolebnímu vyjednávání a neústupnost a neochota k dialogu politiků, kteří vidí za kompromisy ďábla, ukazuje na naši nerealistickou představou o politice.
Nezaměstnanost v České republice na konci října dosáhla 4,6 procenta, čímž dosáhla nejvyšší úrovně za posledních nejméně pět let. I tak je stále nízká v porovnání s průměrem EU, kde podle výzkumu Eurostatu dosahuje šesti procent. Ovšem pokud se dostaneme do reality firem, zjistíme varovné signály. A může za to Německo…
Má 29 stran a na nich je 27krát zmíněn Donald Trump (pochopitelně pochvalně…). To je nová americká Národní bezpečnostní strategie. Vůči starému kontinentu si nebere servítky. Evropě hrozí „civilizační vymazaní“, ztráta sebedůvěry a národní identity. S Ruskem je třeba nastolit „strategickou rovnováhu“. Hlavní nepřítel je Čína. A Evropa si musí vybrat, na čí stranu se přidá.
V newyorském metru pracují čtyři tisíce konduktérů. Jsou to lidé bdící nad zavíráním a otevíráním dveří vagonů a zodpovědní za nejrůznější hlášení. Tato pozice vznikla před sto lety a dodnes funguje v zemi, v níž se v jiných městech zkouší autonomní taxíky a soukromá společnost běžně létá do vesmíru.
Po návratu z Ukrajiny se snažím zapojit do běžného života a neplánovat další odjezd dříve jak v lednu. V letošním roce mám doslova rekord ve výjezdech na Ukrajinu. Ale člověk míní, Rusové mění.
V noci vyslali Rusové jen nad Kyjev 430 dronů a 19 raket. Zasaženy byly téměř všechny čtvrti, zemřeli nejméně čtyři lidé, desítky byly zraněny. Miliony lidí opět prožily bezesnou noc. Není to ale to nejhorší, co Ukrajince čeká.
Tomio Okamura sundal první den ve funkci ukrajinskou vlajku z budovy sněmovny, vzápětí ji z oken svých kanceláří vyvěsili poslanci ODS, STAN a Pirátů. Namísto jedné ukrajinské vlajky tak vlají na sněmovně hned tři. Dalo by se říct 3:0 pro Kyjev. V Pokrovsku jistě jásají a v Moskvě vyhlásili smutek.
Antimigrační rétorika rozkládá demokratické normy. Historie se zjevně opakuje.
Tak v dávných dobách pravil Děd Vševěd, když večer přilétl ze své celodenní cesty, a Plaváček byl ukryt v sudu.
Pokud je v něčem Andrej Babiš transparentní, je to způsob, jakým uvažuje o svých politických partnerech. Zpravidla se dokáže na veřejnosti držet, pak jsou ale momenty, kdy nám ukazuje svou pravou tvář a charakter. Těch svědectví už není zrovna málo. Tak jako Babiš pohrdal sociálními demokraty, pohrdá nyní Tomiem Okamurou a jeho SPD.
Název této ranní úvahy není metaforou, ale přesným popisem skutečnosti.
Když vidím transparenty a vlajky na našich vysokých uměleckých školách, když slyším jejich studenty, akademické senáty, děkany a rektory, vybaví se mi jeden z bonmotů Jana Wericha.
Kvůli současné válce Ruska proti Ukrajině často slyšíme, že Vladimir Putin se chová jako Adolf Hitler. Situace je však složitější.
Cestu na pozici už dobře znám. Je náročnější než jindy, celý den pršelo. Auto klouže, smýká se, často jedeme bokem. Bahno mi stříká okénkem do obličeje. Je to peklo. Zastavuje nás protijedoucí auto a ptají se, kam jedeme. Prý kousek dál pracují drony a právě tam sejmuli nějaké auto.
Po návratu z Chersonu doma dlouho nepobudu. Musím sehnat vozidla pro 56. brigádu a co nejdřív je dopravit k Runě. Na netu na mě vyskočí VW Amarok. Cena přívětivá a stav super. Když přijedu do servisu Protranscar s.r.o., kde auto prodávají, a sdělím majiteli, proč a kam auto kupuji, překvapí mě jeho vstřícnost. Sám mi navrhne nižší cenu a ještě výměnu spojky a serva. Vše jde jako po másle.
Političtí neurovědci se domnívají, že ano. A netýkalo se to jen komunistů, ale i fašistů, bigotních věřících či všech gnostiků, kteří věřili v snadné dosažení spásy.
Měl jsem za to, že přijetí na vysokou školu je podmíněno jistou hodnotou IQ. Jak jsem se mýlil! Čímpak teď půjdete mávat, když Hamás jako obvykle porušil příměří?
Ve stínu bouřlivé diskuze o jmenování Filipa Turka na post ministra zahraničí zcela zapadla jiná, neméně závažná nominace.
