Komunisté museli mezi roky 1970 a 1989 prokázat, že se dovedou ohnout až pod podrážky svých bot a prolhat ještě níž. Přesto dnes v mnoha klíčových funkcích ovládají demokratické Česko. Neměli bychom být už dál?
Koketování Mikuláše Mináře s politikou by zatím nestálo za větší pozornost. Kdyby ovšem neodhalovalo, jak stereotypní představy máme necelý rok před hlasováním o českém voličstvu.
Lúzr je jen lúzr, za ukradené volby se ale lze pomstít. Trump nikdy nepřipustí porážku, i kdyby měl zničit americký demokratický systém. Naštěstí se mezi republikány najdou odpadlíci, kteří mu to nedovolí.
Nový předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna avizuje razantní reformu. Zda navrhuje tu nejlepší cestu, o tom by se měla strhnout velká debata.
Pavel Rychetský si měl ostré vyjádření k premiérovi odpustit. Nezávislost nestojí jen na odvaze postavit se mocným, ale také na schopnosti v pravý čas mlčet.
Premiér s pomýlenou částí pravice připravuje rozval veřejných financí, jakého se báli i komunisté. A není pravda, že náklady budou platit naše děti. Mejdan skončí už po funkčním období příští vlády.
Rozpad vlády a neschopnost poslanců udělaly z horní komory parlamentu instanci poslední záchrany. Senátoři teď mohou znovu demonstrovat, co umí nejlépe - zachraňovat špatnou práci sněmovny.
Dočasný klid zbraní uvnitř demokratické strany, kdy vše bylo podřízeno porážce Trumpa, skončil. Nově zvolený prezident Joe Biden bude pod tlakem progresivní levice, které narostlo sebevědomí a která nabírá na síle.
Z Polska a Maďarska se stali radikálové - společnými silami zablokovali evropský rozpočet. Bytostným zájmem Česka a Slovenska se stává to nejtěsnější spojenectví a snaha ukázat Evropě vlídnější tvář Visegrádu.
Místo aby střet o státní rozpočet byl pro premiéra tou nejtěžší zkouškou roku proti dokonale sešikované opozici, zase se mu z přijímání jízdního řádu státních financí povedlo udělat turecký trh.
Takovou dominanci neměl ve vládě snad žádný její polistopadový předseda. Přesto se ukazuje, že reálně toho Andrej Babiš v republice ovládá zoufale málo. Nemá ani sílu prosadit svého člověka do čela jedné z klíčových institucí - Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Autor filmu Francesco portrétuje papeže jako člověka, který si připsal nečekaný bod v zápase o změnu církevního vztahu k stejnopohlavním svazkům. Z tribun zní mohutný aplaus. Oslavuje ale "branku", která padla po filmařském faulu.
Jsme uprostřed pandemie, lidé umírají a prezident se rozhodl vyškolit podhradí v politických hrách – dokonale chráněn před nebezpečím, v němž musí žít všichni ostatní.
Dobrá zpráva: vláda přijala první záchranný ekonomický balík. Ta zlá: nebude stačit. Místo dalšího byrokratického přidělování dotací potřebujeme jednoduchý a rychlý impulz.
Nestačí jen zašpérovat republiku. Aby opatření fungovala, společnost i byznys nutně potřebují vědět, s jakou pomocí od státu lze počítat při cestě z mizérie ven.
Pokud propadneme falešnému dilematu, zda zápasit s virem, nebo chránit hospodářství, prohrajeme. Nejprve boj s covidem a pak i ten o ekonomiku.
Každou krizi - virovou, ekonomickou, migrační - vždy doprovází ještě jedna další, informační. Expertům ani politikům se nebude dařit, dokud nepochopí, že ani pravdivé informace samy o sobě úspěch nezaručí. Informovat lidi správně ještě neznamená informovat je dobře. A už vůbec to neznamená získat je na svou stranu.
Pokud bychom v srpnu začali s umírněnou drezúrou viru, nemuseli jsme nyní narychlo zase nahazovat nouzový stav ve snaze zabránit kolapsu zdravotnického systému.
Evropská komise představila nová pravidla migrace a azylu. Premiérovi Andreji Babišovi se jistě zase nebudou líbit, ale než opět začne s blokováním, měl by nejprve říct, co vlastně chce.
Komentovaný profil nového ministra zdravotnictví, který to zatím po každém pádu nakonec dotáhl ještě výš.
