Místo aby střet o státní rozpočet byl pro premiéra tou nejtěžší zkouškou roku proti dokonale sešikované opozici, zase se mu z přijímání jízdního řádu státních financí povedlo udělat turecký trh.
Takovou dominanci neměl ve vládě snad žádný její polistopadový předseda. Přesto se ukazuje, že reálně toho Andrej Babiš v republice ovládá zoufale málo. Nemá ani sílu prosadit svého člověka do čela jedné z klíčových institucí - Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Autor filmu Francesco portrétuje papeže jako člověka, který si připsal nečekaný bod v zápase o změnu církevního vztahu k stejnopohlavním svazkům. Z tribun zní mohutný aplaus. Oslavuje ale "branku", která padla po filmařském faulu.
Jsme uprostřed pandemie, lidé umírají a prezident se rozhodl vyškolit podhradí v politických hrách – dokonale chráněn před nebezpečím, v němž musí žít všichni ostatní.
Dobrá zpráva: vláda přijala první záchranný ekonomický balík. Ta zlá: nebude stačit. Místo dalšího byrokratického přidělování dotací potřebujeme jednoduchý a rychlý impulz.
Nestačí jen zašpérovat republiku. Aby opatření fungovala, společnost i byznys nutně potřebují vědět, s jakou pomocí od státu lze počítat při cestě z mizérie ven.
Pokud propadneme falešnému dilematu, zda zápasit s virem, nebo chránit hospodářství, prohrajeme. Nejprve boj s covidem a pak i ten o ekonomiku.
Každou krizi - virovou, ekonomickou, migrační - vždy doprovází ještě jedna další, informační. Expertům ani politikům se nebude dařit, dokud nepochopí, že ani pravdivé informace samy o sobě úspěch nezaručí. Informovat lidi správně ještě neznamená informovat je dobře. A už vůbec to neznamená získat je na svou stranu.
Pokud bychom v srpnu začali s umírněnou drezúrou viru, nemuseli jsme nyní narychlo zase nahazovat nouzový stav ve snaze zabránit kolapsu zdravotnického systému.
Evropská komise představila nová pravidla migrace a azylu. Premiérovi Andreji Babišovi se jistě zase nebudou líbit, ale než opět začne s blokováním, měl by nejprve říct, co vlastně chce.
Komentovaný profil nového ministra zdravotnictví, který to zatím po každém pádu nakonec dotáhl ještě výš.
Historie bude na Adama Vojtěcha vzpomínat mnohem lépe, než jak to vidíme dnes skrze oprávněnou zlobu, že se český stát dostatečně nepřipravil na druhou vlnu koronaviru.
Ve 101 letech zemřel doyen světové astronomie. A také jediný Čech, který se kdy stal nejvyšší hvězdářskou autoritou planety Země.
Britský premiér se rozhodl pro hru všechno, nebo nic. Připravme se tedy na tvrdý brexit, který krutě poničí vztahy Británie s Evropou.
Unijní politika vůči Tchaj-wanu a čínsko-tchajwanským vztahům potřebuje důkladné přehodnocení.
Na koronavirus neumírají jen lidé, ale i celý český stát. Každý tak může vylézt na svoji malou hromádku z trosek republiky a smutně zvolat: Stát jsem já.
Vláda sepisuje podrobný návod, jak rozvalit veřejné finance. Ve své pečlivosti si nechce nechat uniknout žádnou možnost, jak zatížit budoucnost mizerně utracenými miliardami.
Co si můžeme odnést z postojů v sobotu zesnulého režiséra Jiřího Menzela? Třeba tuhle lekci: Opatrně s ostrými soudy, snadno sklouznou k vulgaritě. To se idyle stát nemůže.
Na jaře jsme si hibernací země velmi draze koupili čas, abychom dozbrojili proti viru. Země ale stále vůbec není připravena, místo nemocných jsme schopni trasovat jen minulé omyly.
Česku by nejvíce prospěla rychlá dohoda s knížecím rodem. Ale my si z jednoho nepovedeného vyvlastnění raději u soudů uděláme tragédii, nad jejíž nespravedlností se pak budeme mocně dojímat.
