


Babiš chce na vlně velkého daňového omylu dojet k ODS. Našim peněženkám to nepomůže
Premiér zkopíroval snižování daní od ODS. Možná mu to pomůže k sestavení příští vlády, ale Česko to k rozumnému financování státu rozhodně neposune.



Premiér zkopíroval snižování daní od ODS. Možná mu to pomůže k sestavení příští vlády, ale Česko to k rozumnému financování státu rozhodně neposune.



Férové podnikání potřebuje férový antimonopolní úřad. Toho se ale nedočkáme, pokud na něm i nadále budou klečet politici a lobby byznysových skupin.



Revoluce otřásá vedením mladoboleslavské automobilky. Potřebujeme, aby vláda dala najevo, že stojí o vývoj inovativních vozů budoucnosti. Jinak nám tu taky může zůstat jen druhořadá lakovna blatníků.



Každé město chce mít co nejlevnější a nejdostupnější hromadnou dopravu. Ale jen to hloupé ji nejprve zlevní tak, aby se pak kvůli tomu stala méně dostupnou.



Bylo v bytostném zájmu exportního Česka, aby se dnes Evropa dohodla, jak bude čelit ekonomické krizi. I když tomu Andrej Babiš v převleku za Josefa Švejka dlouho bránil.



Sejde se socialista, papež, libertarián, expert na umělou inteligenci a kandidát na prezidenta USA… To není začátek vtipu. Jen ilustrace, jak pestrá společnost dnes podporuje nepodmíněný příjem. Obdobně zajímaví a vlivní lidé proti němu zase brojí. Většinou pádnými ekonomickými argumenty. Výzkumy ale ukazují, že základní příjem by opravdu mohl pomoci s léčbou řady problémů moderního světa.



Na první pohled vypadal jako neškodný popleta, který se zapíše do historie nanejvýš zmatenými výroky. Ve skutečnosti ale patřil skoro deset let k nejmocnějším lidem v komunistickém Československu.



Okurková sezona má své stálice: na Jadranu se objevují lidožraví žraloci, v Jeseníkách řádí puma, v Kohoutovících hoří pařez. A politici samozřejmě už po mnoho let touto dobou usilovně ruší superhrubou mzdu.



Desítky vlivných intelektuálů a spisovatelů se pustily do boje proti kulturním válkám. V úterním vydání Harper's magazínu zveřejnily text, v němž místo zákopů nabízejí "neshodu v dobré víře".



Koronakrize vše změnila a místo slabé končící kancléřky tu máme silného lídra, který se musí rozhodnout, jaká bude budoucnost Evropy.



Je smutné nebo spíš tragické, jakého máme vicepremiéra. Denně maká 16 hodin, ale nezbývá mu ani minutka na pěstování samostatnosti a osobní odvahy. A na pochopení, že Babišův střet zájmů Česku škodí čím dál víc.



Připomínka sedmdesát let staré justiční vraždy Milady Horákové otevřela staré i nové rány. A zbavila nás iluze, že "nejsme jako oni".



Pokud nezreformujeme vzdělávání, druhé stupně základek zemřou a některé kraje definitivně vypadnou ze systému. Následky poneseme všichni.



Vysoký schodek státního rozpočtu by nebyl problém, kdyby nám ukázal cestu z recese. Podniky na peníze ale nedosáhnou, veřejné investice jsou nepřipravené. Čeká nás těžký podzim.



Před sto lety se narodil Jan Bula - charismatický kněz, kterého režim popravil v rámci zinscenovaných babických procesů.



Otázkou je, zda na ekologicko-pravdoláskařská témata, která nyní Piráti nabízejí, uslyší voliči roky masírovaní prezidentem Zemanem a premiérem Babišem. Doufejme, že uslyší.



Nic nemá být promyšlenější a pevnější než zahraniční politika. Zvláště vůči agresivnímu Východu. Rozvalené Česko ale přímo láká k provokacím.



V horkém předvolebním létě se politické agendy v USA asi zmocní radikálové z obou stran barikády. Nic se nehne, zákopy se prohloubí. Ale Amerika nikdy nestála na místě, dříve či později půjde zase dopředu.



Mezi českými novináři existoval Google ještě předtím, než vznikl internet. Chodící Google - komentátor s neuvěřitelným kvantem vědomostí o historii. To, co věděl, navíc uměl napsat tak, že to zajímalo i ostatní. Jiří Hanák, který minulý týden zemřel ve dvaaosmdesáti letech a dnes v poledne má v Praze pohřeb.



Přesně před třiceti roky jsme se dočkali prvních svobodných voleb po pádu komunismu. Přinesly nejen toho správného vítěze, ale také správný hlasovací systém.