Smrt Karla Gotta se v jistých ohledech podobná úmrtí Václava Havla. Byť jejich osudy i postoje byly zcela odlišné, i on se stal pro mnohé lidi nepřehlédnutelným symbolem. I s ním se lidé poměřovali. I jeho odchod představuje v mnoha smyslech konec určité etapy, podobný zásah do společenského vědomí.
Premiér plánuje založit rozvojový fond. Od bank si vynutil slib, že do něj vloží sedm miliard korun na stavbu dálnic nebo škol. Zní to skvěle, ale jen na první poslech. Pokud nebude jasné, kde končí stát a kde začíná soukromník,nadělají ty miliardy víc škody než užitku.
Na YouTube patří k oblíbeným postavám. Natočil spoustu videí. Poskytoval návody, jak uspět, vynikal rétorikou a dvojitou porcí sebevědomí. Teď se léčí ze závislosti na lécích proti úzkosti a panice. Příběh populárního kanadského psychologa Jordana Petersona v kostce. A v lecčems také obraz naší doby.
Premiér, který chce, aby se Česko stalo světovou špičkou v inovacích, nabízí dehydrované hlavě státu léčitele s virgulemi? Dělá si legraci? Z prezidenta?
Premiér si oddychl v několika kauzách a může teď chvíli v klidu řídit kabinet. Ale koaliční potenciál jeho strany je nulový a Agrofert chřadne – čas konečně poodstoupit?
Předseda Trikolóry je vášnivý silniční cyklista. Když jej míjí kamion, musí tušit, jaké to je, čelit "silnějšímu". Nezdá se ale, že by se jeho zážitky z českých silnic obtiskly do programu strany.
Základem úspěchu je lidi pořádně vystrašit, slíbit návrat ukradené země a celé to natřít lakem rebelství a punku, který samozřejmě není žádným punkem.
Naši jižní sousedé šli včera volit. Většina jich hodila hlas dosavadnímu lidoveckému kancléři. Stalo se tedy v Rakousku vůbec něco, co stojí za pozornost? Jednoznačně ano.
Piruety a kličky, které předvádí Donald Trump? Tak se člověk, který nemá co tajit, nechová. Trumpovi teče do bot.
Nalijme si před státním svátkem čistého vína. Co se politiky týče, dokáže Čechy spojit jen Andrej Babiš. Nikdo jiný to dnes bohužel neumí.
Čínské oslavy sedmdesáti let vzájemných vztahů se včera na pražském Žofíně zúčastnil i český prezident. Chybět bude naopak u oslav třicátého výročí 17. listopadu. Je dobré si občas připomenout, co kdy vlastně slavíme a proč.
Dobré je, že se o podobných kauzách ještě dají točit reportáže a psát články, svoboda slova zatím zůstává, jen se z novinářů stali nepřátelé státu.
Jak se dnes lidé dělí? Podle vzdělání, příjmu, věku nebo bydlení? To také. Důležitější roli ale hraje politika. Řekni mi, co si myslíš o imigraci, Gretě, Evropské unii, Donaldu Trumpovi, Zemanovi či Babišovi - a já ti řeknu, co jsi zač! Umírněnost aby člověk pohledal. Existuje ale způsob, jak se k ní vrátit.
Boris Johnson už utrpěl příliš mnoho porážek, než aby mohlo být jen po jeho. Londýn i Brusel musejí znovu rehabilitovat to sprosté slovo kompromis.
Půl století v USA rostla produktivita. A platy? Stagnovaly. Odbory byly bezzubé. Zdá se ale, že časy se právě začínají měnit.
Zastavené stíhání nerozhoduje jen o budoucnosti Andreje Babiše. Hraje se i o důvěru ve státní zastupitelství. A také o to, zda vůbec ještě chceme, aby byl byznys v Česku férový.
V Česku ale snad demokracie ještě nezemřela, ještě není mrtvá. Právě proto se prezident Miloš Zeman bojí přijít na Albertov, má oprávněný strach, že bude studenty po právu vypískán.
Milost prohloubila české příkopy. Rozumí se samozřejmě ta, kterou nabízí Miloš Zeman Andreji Babišovi. Prakticky každý si o tom něco myslí. Souhlasí, nebo ho to rozčiluje. Co si ale myslíme o milosti jako takové? Vždyť to slovo prakticky zmizelo z našich životů. Jak chudé by ale byly, kdyby z nich zmizela i milost sama.
Bývalý šéf Nejvyššího správního soudu Josef Baxa: „Když někdo dlouho bydlí na Hradě, zapomíná, že už sto let nejsme monarchie, ale republika. A že my nejsme královští soudci, kteří rozhodují jménem krále a podle královy vůle...“
Děti, těšíte se do školy? Těšte se. Něco se tam naučíte a možná vás tam i zastřelí.
