Stalo se to už mnohokrát – a neunikli jsme tomu ani tentokrát. Donald Trump přišel s nehorázným požadavkem (anexe Grónska) a bezostyšně vyhrožoval („zmocníme se ho tak či onak", „zavedeme cla“). Evropané začali s hrůzou reálně uvažovat o tom, co budou dělat, když Američané vojensky zaútočí na území jejich dánského spojence. Jenže ve skutečnosti šlo jen o starou Trumpovu vyjednávací taktiku.
Jakmile v určitém formativním období získá lidská mysl nějaký názor či jen návyk, pak je velmi složité ho měnit. Podobná perioda existuje i v otázkách společenských.
Írán je na hraně kolapsu a 47 let po Chomejního islámské revoluci hrozí, že režim ajatolláhů skončí. Zemí s 85 miliony obyvatel, jaderným programem a čtvrtými největšími zásobami ropy na světě otřásají protivládní protesty, které si vyžádaly několik set obětí.
Válka na Ukrajině trvá právě 1418 dní. Přesně tak dlouho trvala druhá světová válka, jak ji chápou Rusové – tedy od napadení Sovětského svazu Německem 21. června 1941 do kapitulace Německa 9. května 1945. Za tu dobu došla sovětská armáda od Moskvy do Berlína. Za stejnou dobu nedobyla ruská armáda Pokrovsk…
Když třicetiletý Karel Čapek před více než sto lety napsal své drama R.U.R., dal tím světu nejen skvělé umělecké dílo, ale současně i slovo robot. Jen pro upamatování – zkratka v názvu divadelní hry znamená Rossumovi univerzální roboti a odkazuje se ke klíčovému prvku tohoto díla.
Když se blížím k místu, kde žijí přátelé z praporu Ragbistů, volá Saňa, jestli ho vyzvednu, že jde pěšky po cestě. Naberu ho do auta a ptám se, kam se vlastně po svých vydal. Odpověď mě rozhodila. Rusové jim zničili tolik aut, že svoje dali klukům na pozicích a oni ze štábu chodí pěšky. „To jako chodíte denně do práce 17 kilometrů pěšky? To není možné! Proč vám nedá armáda auta?“
„Muniční iniciativu rušit nebudeme. Projekt bude pokračovat a Česká republika bude v roli koordinátora,“ oznámil premiér Babiš po jednání Koalice ochotných v Paříži. „Naše vláda odmítla jménem ČR účast českých vojáků na Ukrajině a muniční iniciativa bude bez českých peněz,“ hlásí vítězoslavně Tomio Okamura.
Po krátkém odpočinku se budím a vymýšlím další plán. Zítra už bych chtěl vyrazit k „Ragbistům“ – dronové jednotce 129. brigády. Ujistím se, že mě očekávají, a začnu balit věci. Vyndám munici, která byla po kapsách, sumkách a v batohu. Takové věci zapomenuté v kapse mohou mimo oblast fronty způsobit velké potíže. Je tu sice válka, ale pohyb munice a zbraní se kontroluje velmi přísně.
Ne, americký zásah ve Venezuele a únos Nicoláse Madura určitě není něčím, co by bylo právně v pořádku. A to bez ohledu na to, že venezuelský diktátor s největší pravděpodobností zfalšoval volby, porušoval lidská práva a byl namočený do obchodu s drogami.
Také jste si už položili otázku, jak je možné, že v Evropské unii procházejí nápady a rozhodnutí, která by na národní úrovni byla zcela nepřijatelná? Dnes si povíme, jak takové rozhodnutí prosadit, ať už ho ti, co se jich týká, chtějí, nebo ne.
Letošní rok v české politice bude ve znamení návratu Andreje Babiše k moci. Jeho aliance s okrajovými stranami české politiky ale nemusí mít dlouhého trvání a vyústit může v chaotické vládnutí a volání po předčasných volbách. Obzvlášť pokud se v opozici nenajde lídr, který dokáže Babišovi konkurovat.
Sedmý den na pozici se mě ptá Daniel, jestli s ním chci ještě zůstat. Kluci se budou vracet a přijde za ně nová parta, můžeme tu s nimi strávit ještě čtyři dny. Bez váhání souhlasím. Těším se na další práci.
Při retrospektivě roku 2025 se zkusme podívat na to, co by nás v roce letošním mohlo ohrozit, a na co bychom si tedy měli dát největší pozor.
Po celý rok 2025 jsem se snažit mapovat politiku premiéra a předsedy ODS Petra Fialy, který věřil, že jako první povládne dvě volební období za sebou. Měl jsem možnost občas mu položit otázky, jezdil jsem se podívat na jeho předvolební setkávání s příznivci i kritiky. A ve vánočním čase jsem přemýšlel nad tím, proč pro něj tento rok končí neúspěchem, po kterém opět začíná vládnout Andrej Babiš.
Mír je „možná velmi blízko“, Putin „chce mír“ a uvidíme „za několik týdnů“. Tak hodnotil jednání s ukrajinským prezidentem Zelenským Donald Trump. Podle Zelenského to bylo „skvělé setkání“ se „skvělou debatou o všech tématech“ s tím, že panuje shoda na devadesáti procentech mírového plánu. Je ale mír opravdu na dosah?
Právě končící rok je možné – pokud jde o českou politiku – vnímat jako završení etapy, jejíž počátek lze datovat volbami v roce 2010. A taky – což spolu souvisí – jako debakl polistopadové politiky. Vládu sestavily výhradně strany, které svůj program zakládají na kritice poměrů, jejichž základy byly položeny po sametové revoluci.
Noví ministři ještě ani nebyli instalováni do svých úřadů a už se na některé z nich snášela kritika. Kritizovat konkrétní kroky ministra je samozřejmě legitimní. Ale kritizovat jej za neschopnost ještě předtím, než mohl udělat cokoliv - dobře či špatně? Jediné vysvětlení snad může pramenit z nepochopení, co to takový ministr je a jaká je jeho role v novém zaměstnání, do kterého právě nastoupil.
Kdysi za mnou přišel do ambulance pacient a měl s sebou rozsáhlý seznam otázek. Když jsem na všechny uspokojivě odpověděl, svěřil se mi, že je Čechoameričan a velice se bojí, že mu lékaři neudělají takový zákrok, který opravdu potřebuje.
Blahopřání mohou být upřímná, mohou být formální, ba i škrobená. A mohou být taky (skrytě) výhrůžná. Trumpovo blahopřání Andreji Babišovi patří do té poslední kategorie. Bylo to jasné připomenutí: „Jestli se chceš kamarádit, koukej koupit naše ef-pětatřicítky!“
Handrkování, obviňování a křik, který se na nás valí ze všech médií kvůli povolebnímu vyjednávání a neústupnost a neochota k dialogu politiků, kteří vidí za kompromisy ďábla, ukazuje na naši nerealistickou představou o politice.
