


Zeman s Babišem v Lánech povečeřeli českou ústavu. Demokracie vzor 1989 končí
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský loni v listopadu: "Demokratický politik ví, že pro stát je nežádoucí vláda jedné strany." - Demokratický ano.



Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský loni v listopadu: "Demokratický politik ví, že pro stát je nežádoucí vláda jedné strany." - Demokratický ano.



Babiš si myslí, jak je mazaný, jak tlačí demokratické strany do kouta, když vyjednává s extremisty. Jenže téma czexitu zahraniční investory odpuzuje.



Republikáni si lžou do kapsy, když Trumpovi jen tleskají. Pěstují si v něm svého malého autokrata, báťušku prezidenta.



Kdo má v těle aspoň zbytky citu, ten jistě chápe, co symbolizuje velkovýkrmna vepřů stojící zčásti na místě koncentráku. Okamura však předstírá, že to neví.



Opravy pražského metra zaberou měsíce (jak kdosi poznamenal na Twitteru, za takovou dobu v Číně postaví nové město). Hle, český stát při díle.



Politice v Česku by prospělo, kdybychom do ní více promítali vlastní zkušenosti a potřeby a méně názory z druhé ruky.



Mladí Češi Evropskou unii odmítají častěji než stejně staří Slováci, Poláci či Maďaři. Není to velkým selháním českých elit?



Možná je u nás schvalování genocidy košer, uvidíme. Zajímavé bude sledovat, jestli Babišova vláda vykoupí prasečák v Letech. Nebo to byly sliby chyby?



Bez odvahy, již projevuje Janek Kroupa i desítky novinářů rozhlasu, kteří se ho zastali, normalizace snadno vyhraje, má u nás tradici.



Co si asi taková mladá soudkyně myslela, když slyšela prezidentova moudra? Jak se cítila při představě, že jí souzený "přijde pod nůž"?



Netrápíme laboratorní zvířata víc, než je nutné?



Český premiér uvízl v prezidentově síti, mává rukama, kope nohama, do toho dělá ramena, ale Brusel tím tyátrem nepřesvědčí.



Jak by v branné výchově vypadaly hodiny věnované dezinformacím jako zbrani hybridních válek? Co by se v nich učilo, byly-li by nějaké?



Zatímco média mohou na ztrátě své důvěryhodnosti a následně i publika jen tratit, politici jako Zeman a Trump jsou naopak ti, kdo z rozsekaného mediálního prostředí, kde nic není pravda a všechno může být lež, politicky profitují.



Zeman a Babiš okupovali veřejný prostor, nemají soupeře, urvou většinu pozornosti. Pokud jim ta pozornost pomáhá, není to problém žurnalistů.



Strach pomohl Miloši Zemanovi vyhrát dvoje prezidentské volby: poprvé strach ze sudetských Němců, podruhé strach z migrantů.



Odpor s patami pevně zarytými v západní hlíně demokracie je přesně tím, co budeme v nejbližších letech potřebovat.



Neprohrála Praha se zbytkem Česka, dělicí čára voleb je mnohem komplikovanější.



Média čeká bitka o udržení nezávislosti a důvěryhodnost. Jde o to, aby Česko nebojovalo samo se sebou, nebylo trvale rozděleno na dvě země.



Miloš Zeman není šťastnou volbou nejen kvůli tomu, že rozděluje společnost. Ale i proto, že místo demokracie inspiruje ploty v našich myslích.